Po šesté se patrně vláda ani plukovník Koudelka, šéf BIS nebudou s prezidentem Zemanem o generálský prýmek dohadovat. Plukovník půjde patrně do důchodu a prezident Zeman za roky dva taky.
Šéf "čučkařů" BIS, instituce která se podle názoru prezidenta má starat o bujnou korupci ve státě českém, nemá však strkat prstíčky do vztahů blízkých Hradu, tedy do ruského boršče a čínské kaše, ale má zůstat pěkně při zemi v domácím gulášovém prostředí.
Pan prezident tvrdí, že zprávy BIS jsou bezobsažné, povrchní a nekonkrétní, jednoduše pro koš.A taky je tam háže.Šéf Bis plukovník Koudelka však říká, že Bis drží opratě bezpečnosti a varuje před příliš rozbujelou činností ruských a čínských diplomatů a tajných služeb na našem území.Komu věřit? Plukovníku Koudelkovi, nositeli vysokého vyznamenání USA za svoji činnost, či panu prezidentovi?
Nu, myslím, že kdyby zprávy naší BIS byly panu prezidentovi podány jako obsažné, důkladné a konkrétní, pak by z Hradu šly, nebo mohly jít zprávy panu Putinovi, či panu Su, či Si, ve smyslu "ať si vaši hoši dávají větší pozor", nebo tak nějak.Proto možná plukovník Koudelka, posílal důkladné zprávy na Západ a ne na Východ. Proto také bývalý ministr spravedlnosti Dr.Pelikán vyexpedoval hackera Nikulina na Západ a ne na Východ. A Hrad musel jistě tápavě a ke svému vzteku vysvětlovat na Východě svoji nemohoucnost. Jsme však v NATO, pokud to není jasné.
Nás, sbor blbých v podhradí, / u paní zpěvákové Czákové, která si kvůli kovidu přece nenechá šťárat v hlavě , má ale prezident víc než pravdu /, přesvědčuje ten chytrý na Hradě už leta o své pravdě v kauze Peroutka a Ovčačkové a možná i jiní mu podobní, trávili svůj jistě drahocenný čas s nosy zabořenými ve fascilklech novin, a to hodiny, dny a měsíce, znaje patrně co měl Ferdinand Peroutka 15.února 1930 k obědu a čím si čistil boty, nicméně kde nic, tu nic.Drobnost, jako opilost při prohlídce korunovačních klenotů vysvětlovaná jako viróza ?
Mnozí z nás si vybaví také "kauzu Bamberg", kam tehdejší předseda Sociální demokracie pan Zeman odjechal s kufříkem a pak tvrdil, že s aktérem nabídky peněz pro ČSSD, za místa ve vládě "vyrazil dveře". Jiní hovoří jinak. Či "kauzu Olovo", jinak PB-tedy Petra Buzková, která panu Zemanovi dlouhodobě pila krev, byla dehonestována jak zákon káže členy soc dem, poradci, či poradcem předsedy Zemana, který dělal, že o ničem neví. V Zemanově knize "Jak jsem se mýlil v politice" toho ale autor na paní Buzkovou nasázel vskutku požehnaně.Všechno pravdy ?
Pan Zeman dovede rány přijímat i rozdávat, a rozhodně není "starý dobrák duša slovanská" a nemiluje také Rusko a Čínu láskou mateřskou. Nicméně své zásady má jen ten, kdo je líný myslet, jak se praví v politice, a to se o panu prezidentovi jistě nedá říci.Tedy- ekonomika je ekonomika. Ale úlitby těmto státům přicházející z Hradu jsou nepatřičné.
Disident Jan Urban napsal o panu Zemanovi na serveru Aktualne.cz dva články, a to v roce 2012 a 2013.Na př. "3 L Zeman, loutka, lhář a Lukoil".Neznáte je? Přečtěte si je.Od této doby se kontraverzní jednání pana Zemana ještě navýšilo.A vracím se tedy k otázce. Máme panu prezidentovi věřit, že BIS pod vedením plukovníka ing. Koudelky nestojí za nic? Nebo je to jenom touha pana prezidenta, aby, ať už z jakýchkoliv důvodů, současný šéf služby BIS odešel konečně k čertu ?
V rámci spravedlnosti ale je třeba říci i B. Pokud si přečtete knihu Jiřího Růžka "V labyrintu zpravodajských služeb", šéfa Vojenského zpravodajství a BIS od roku 1994 do roku 2003, zjistíte, že naše služba BIS, a jiné příslušné složky byly, jak už to lidské povaze odpovídá, institucí, kde pracovali lidé schopní i neschopní, líní i aktivní, někteří svoji práci ve zpravodajské službě zaplatili životem, byli tam a jistě tam jsou i nadále lidé kteří závidí úspěch druhého, ješitní i pomlouvační, a kde v některých případech jednotlivým oddělením nešlo o úspěch celku a službu republice, ale o pomyslné místo na slunci i znevážením, či vyšachováním druhého."Boj o moc u nás rezonuje z hloubky středověkého labyrintu" , napsal Jiří Růžek.A to v lepším případě. V horším případě, především v začátku devadesátých let, kdy stávající zpravodajci byli ještě vyškoleni v duchu spolupráce se SSSR, myslím byli i tací, kteří si lásku k východnímu bratrovi nesli i nadále.
Docela se ale divím plukovníku Koudelkovi, že pokud 2 x , či 3 x mu bylo povýšení na generála prezidentem odmítnuto, že nezasulotoval a neřekl "skvělé pane prezidente, nechte si to".
