Československý generál Josef Šnejdárek.

"Jsem rváč a voják a miluji boj", píše o sobě v roce 1938,  armádní generál Josef Šnejdárek.Přání se mu splnilo.Téměř celý jeho aktivní život je bojem.

Jako poručík  si o své dovolené  jenom tak "odskočí zabojovat" a utká se v čele turecké hlídky s řeckými jezdci v tehdejším tureckém městě Prevezza obléhaném Řeky.Je lehce raněn a je to první z řady jeho  válečných zranění, kterých bude do konce života ještě 39. Po návratu k jednotce v Innsbrucku dostává 3O dní vězení od posádkového velitele arcivévody Salvátora."Zavřít jsem tě musel chlapče, ale kdyby to šlo,  jel bych také"neskrývá arcivévoda své sympatie k mladému poručíkovi.Ale pro Šnejdárka klidný posádkový život není.

 „Rváč a voják patří na frontu.Když fronta nejde za mnou musím já za ní",píše.Šnejdárek.
Kam  jinam, než do slavné francouzské Légion Etrangére-cizinecké legie kam se přihlásí v  Longwy v roce 1899.Začíná od píky, jako vojín 2. třídy s číslem 5824.Je schopný a jeho nadřízení to brzy poznají".Pod francouzskou vlajkou velí tvrdým mužům v  nehostinných podmínkách Sahary, v pevnůstkách ztracených v  poušti
".Legie" říká Šnejdárek,"je tvrdost a ležérnost, musíš umět dobře střílet, musíš vydržet pochody, nesmíš zabít dítě, zradit kamaráda, nedržet slovo a utéct z boje, na víc se tě nikdo neptá.Pokud porušíš dvě první pravidla budeš zabit nepřítelem, pokud ostatní dostane se ti 12 kulek od tvých soudruhů".
Za sedm let v cizinecké legii a šestnáct let v Africe jako důstojník pozná Šnejdárek dokonale prostředí legie i zvyky muslimů.Má cit pro uvažování muslima, které je mnohdy pro Evropana nepochopitelné..Získává si úctu a vážnost arabských kmenů v  Alžíru  v  Maroku i v  Tunisu a je jimi nazýván Šan  Darik ben Debza.I k  nepřátelům se chová lidsky.“Mám rád mohamedány, ctí korán, to je děsná přísnost, ale i děsná spravedlnost, když Arabové přísahají plní přísahu.Lásky i  pomsty.“ 
ODEJDI V  MÍRU-EMŠI BASSALAMA
Africké slunce se pomalu sklání k  západu.12 leginářů je připraveno, aby popravili arabského vyzvědače.“Kamaráde jinak to nejde“ říká Šnejdárek, který velí popravčí četě.  Arab mu podává ruku, je vidět, že ho tato slova těší...Na vysokého vládního důstojníka se vyřítí  legionář s  kamenem v  ruce a hodlá ho zabít.Jedinou ranou ho Šnejdárek knokautuje...
Legionář je stižen kafárem, amokem z  nahromaděného vzteku, horka, žízně a  nutnosti dodržovat subordinaci a železnou kázeň.Druhý den mu provinilec děkuje, věda, že mu tato milosrdná rána zachránila život.Za útok na  důstojníka je 12 kulek.
V Maroku při práci s  busolou v  terénu  je Šnejdárek napaden Arabem a jeho ránu nožem, jen tak tak odrazí.Arab zmateně prchá, ale Šnejdárek, který je ve znamenité fyzické kondici, ho  pronásleduje a nakonec dopadne. Arab se vrhá na zem a očekává ránu z  revolveru, Šnejdárek mu ale daruje život.

V roce 1906 je poslán na prestižní vojenskou školu v  Sain Maxiant, kde všech 66 nutných zkoušek absolvuje s  výborným prospěchem.Později se stává  čestným předsedou školy.V roce 1912 se nadporučík Šnejdárek  žení v  Oranu s  Cathérine de Constantin, dcerou velkostatkáře.Cathérine je  ze stejného kadlubu jako její manžel.Když se do jejich domu v  Oranu vloupají dva ozbrojení lupiči a Cathérine je sama doma s  malou dcerkou, zastřelí oba dvěma ranami z  revolveru.
Bojovat za Francii v  I.světové válce je pro Šnejdárka samozřejmé.Divocí Arabové  kmene Suasi, kde je Šnejdárek dobře znám se hlásí v  počtu několika stovek mužů do francouzské armády s  jednou podmínkou.Musí nám velet Šnejdárek!
Šnejdárek, nyní už kapitán afrických střelců, bojuje v  největších a nejkrvavějších bitvách na západní frontě.U Aisne, Arrasu na Chemin des Dames.V německých zákopech to zašumí, když jsou vidět červené fezy marokánské divize cizinecké legie.“Pozor bude to práskat, jsou to Marokánci“! 
Šnejdárek je  několikrát raněn, ale jako zázrakem válku přežije.V roce 1918 se vrací do vlasti.Hvězdná hodina nastává pro, nyní už československého plukovníka Šnejdárka v  lednu 1919, když Poláci zabírají Těšínsko.Ministerstvo obrany se rozhoduje k  zásahu.Kdo bude velet? Šnejdárek.
"Kde se mám zastavit" ? 
Je jediná Šnejdárkova otázka.
Za týden je po všem, Poláci ustupují za Vislu.V červnu 1919 se tlačí maďarské rudé oddíly  Bély Khuna ke Zvolenu a Banské Bystrici, československá vojska ustupují.Koho tam poslat za odvolaného podmaršálka Lehotského? Šnejdárka.
"Kdo mně dá cigaretu" ?
Ptá se plukovník Šnejdárek, který se přižene k  zákopům  a v  okamžiku přehlédne situaci.Cigaretu dostane, vyhoupne se na zákop  a celou ji v  klidu v  nepřátelské palbě vykouří.Divize je elekrizovaná.Otázka vojáků je stejná jakou dává Šnejdárek před několika měsíci.“Kde se máme zastavit pane plukovníku“? Boje pro Slovensko stojí však 1O19 chlapců z  Písku, Plzně, Jindřichova Hradce, Benešova a Brna život.
V roce 193O je povýšen na armádního generála, ale už v  roce 1935 je ve svých šedesáti letech po neshodách s  šéfem generálního štábu generálem Krejčím, penzionován.V roce 1938 Šnejdárek, tento každým coulem voják, píše.
"JEŠTĚ  JEDNOU…
 bych chtěl do Afriky.Vidět a cítit slunce Afriky.Slyšet pochod legie.Pít kávu ze svého plechového šálku legionáře číslo 5824"..
V roce 1939 odchází do exilu a v  květnu 1945, tento statečný muž nositel dvaceti československých, britských, francouzských  a rumunských vyznamenání umírá v  Casablance.