Už delší dobu žiji a pracuji v Německu. K mojim ranním rituálům patří vedle šálku kávy probírání aktuálního zprávodajství.
Dnes mě zaujalo vysílání stanice Antenne Bayern, které v ranních hodinách občas nechává prostor dětem, aby projevily své názory a talenty. V dnešním ranním vysílání moderátorka položila školákům ve věku 10-ti let tuto otázku: „Co pro vás znamená slovo Schengen?“ Následovaly odpovědi: „Schengen pro mě znamená, že mohu cestovat kam chci. Schengen znamená, že už neexistují hranice mezi státy. Máme se lépe než dříve.“
Moderátorka byla odpovědí nadšená a neušetřila si komentář, jak chytré a mazané ty děti jsou.
Vyrůstala jsem v době, kdy u nás ještě byla hluboká totalita. Ještě mám v paměti dobu, kdy jsem při výročním setkání místní komunistické organizace byla paní učitelkou vybrána, abych předříkávala předformulovaný text o tom, jak hezký ten marxismus-leninismus je, a jak dobře se máme. Tenkrát mi také bylo 10 let. Právě proto mě při rozhovodu na Antenne Bayern přeběhl mráz po zádech.
Je smutné, jak lehkovážně a agresivně je v Německu manipulována dětská dušička, a jak je zneužitá přirozená empatie lidí k dětem, aby se emotivně nabila politická témata.
Můj syn brzy půjde do školy. Dnes jsem se musela zamyslet nad tím, jak zareaguji, až se učitelé a vychovatelé budou snažit mého syna politicky korektně vychovávat. Jak zabránit zgleichschaltování mého syna? Asi sotva budu mít šanci sepisovat petice a posílat stížnosti. Ale nesnesu pomyšlení, že jednou bude s předem připraveným textem přednášet o nesmyslech.
Musí poznat, že existuje pluralita myšlenek, a že mít odlišné myšlenky znamená mít odpovědnost a někdy nést i rizika. Bude úspěch, když pochopí, že nemusí vždy říkat to, co si skutečně myslí, ale že nesmí říkat to, co si nemyslí. Jen tak zůstane otevřeným a čistým člověkem.
