Ať si nejdřív zametou před vlastním práhem!

Německá média kritizují státy střední a východní Evropy za jejich neochotu akceptovat rozsudek Evropského Soudu o přijetí systému migračních kvót. FAZ a Süddeutsche Zeitung označuje V4 jako „Schurkenstaaten“.

K tomu chci dodat: Ať si nejdříve zametou před vlastním práhem! Vláda německé kancléřky si navykla jednat svévolně a bez účasti parlamentu a je doslova založená na ohýbání a nezohledňování práva.  Ať už se jedná o financování státních dluhů Evropskou centrální bankou, o výstup z atomové energie nebo o nákup švýcarských CD, to všechno jsou kroky, které Berlín posvětil, a které nejsou v souladu s německým právem. Za normálních okolností by se opozice postarala, aby se zapojil ústavní soud, ale v Německu je opozice před veřejností nabarvená na hnědo a ponechána na pospas levicovým radikálům. Rozklad demokracie a fatální selhání německé politiky je vidět na každém kroku a je jedno jaké vznešené blbosti média kážou.

Polsko a Maďarsko platí jako nesvéprávné, ušmudlané a demokraticky zaostálé státy. Se zvednutým prstem média varují před autoritativním systémem a přitom tajně podporují demontáž vlastní demokracie.  Tak například: Německo kritizovalo polskou vládu, že reformou soudnictví chce kontrolovat justici a zasahuje tak do dělby moci. Ale nikdo se neptá, jaký vliv má německá vláda na německou justici. V Německu totiž takový otevřený boj mezi exekutivou a judikaturou vůbec není reálný. Důvodem je, že exekutiva a judikatura jsou správně a technicky propojené. Pokud exekutiva chce prosadit svá rozhodnutí, stačí seškrtat rozpočet, seškrtat personál, zkrátit platy a nebo umožnit kariéru jen vybraným soudcům. Boj o vliv na justici se v Německu koná potichu a skrytě.

Je přímo do nebe volající drzostí, když německá média označují prezidenta Zemana jako tvrdohlavce „Sturkopf“, který se brání multikulturálnímu uspořádání EU. Doufám, že německým voličům neunikne, jak se levicová média diskreditují. Jednak multikulturální uspořádání není zakotveno v žádné evropské nebo mezinárodní smlouvě. Nárok jedinců na migraci do libovolné země prostě neexistuje a existovat nemůže. A navíc byla to Merklová, která bez účasti parlamentu, a tedy protiústavně, otevřela hranice nekontrolované masové migraci a ohrozila samotnou podstatu německého státu. Ústavní žalobě tehdy unikla jen díky tomu, že doslova ukecala bavorské ministerského předsedu, aby se vyhnula skandálu. Svojí  „Willkommenskultur“ pak vsugerovala veřejnosti, že se právo a zákony nemusí dodržovat, když jsou ve hře lidská práva a dala tím zelenou pro levicový extremismus. Je neuvěřitelné, kolik škody může v tak „demokratickém“ Německu způsobit jediná osoba, aniž by za to nesla následky.  

Pokud elity, které se nazývají vůdci Evropy, v takovém rozsahu platné právo odmítají a zneužívají, nemohou vyžadovat od ostatních respekt. Je  proto logické a naprosto legitimní, že se státy střední a východní Evropy jejich nátlaku brání.