Moc bankovního dohledu

Zatímco se novoroční projev presidenta Václava Klause obešel bez hlubších rozborů týkajících se hospodářské situace v Evropské unie, poukázala německá kancléřka Angela Merkel na fakt, že se svět z finanční krize 2008 zatím dostatečně nepoučil. V tomto smyslu apelovala na nutnost zavedení tzv. bankovního dohledu pro Eurozónu.

 Společný bankovní dohled bude mít závaznost pro 17 zemí Eurozóny a ostatní země EU, které se k němu chtějí dobrovolně přidat. Jeho úkolem je řešit finanční problémy velkých a nadnárodních bank, které vedou k růstu dluhů států Eurozóny. Vychází z myšlenky, podle které jedna krachující banka může ohrozit celý evropský finanční systém a přivést ho ke kolapsu. Dosud byly tyto banky pod dohledem národních centrálních bank a byly zachraňovány z peněz daňových poplatníků. Toto má společný bankovní dohled změnit. Zavedení dohledu umožňuje, aby jisté krachující banky dostaly přímou finanční pomoc z evropského záchranného fondu bez přímé účasti daňového poplatníka. Strašák hospodářské krize tím zmizí z očí veřejnosti.

 Dohled bude provádět speciální „nezávislé“ gremium pod záštitou Evropské centrální banky. Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu představuje dnes nejmocnější evropský institut, jehož představitelé nebyli voleni v demokratických volbách, a který se také nikomu nemusí zodpovídat. Tito lidé svými rozhodnutími zásadně ovlivňují celý evropský trh, měny, akcie, ceny, služby, platy, úspory ... a nakonec každého z nás. „Našeptávají“ politice rozhodnutí, jak to konečně přiznal koncem roku guvernér ECB Mario Draghi v interviu pro týdeník Stern. Tito lidé (řekněme jedinci) mohou v budoucnu tedy rozhodovat o tom, která banka bude obrovským přísunem nově tištěných peněz zachráněna, a která zkrachuje. Toto bude mít zásadní vliv i na Českou republiku. Ve výsledku to znamená, že odstranění hospodářské krize a klíčová hospodářská moc v Evropě, bude přenesena z politiky na jedince a to bez možnosti kontroly.  

 Je to příklad toho, kam se nechá politika v krizové situaci vmanipulovat.

 Nedivme se proto Václavu Klausovi, který stejně jako německá vláda prosazuje, aby nebyl oslaben dohled národních centrálních bank a oprávněně se obává manipulace aktiv českých bank. Chraňme si svoje a nebuďme lhostejní k tomuto fenoménu, už proto, že se dotýká každého z nás. Mario Draghi o sobě tvrdí, že má své zásady, ale zásad jako všeho je možné se vzdát, když k tomu okolnosti nutí. Z toho jde strach.