Na Mírovém náměstí v Kouřimi stojí pomník středu Evropy. Jde o drátěnou zeměkouli vznášející se nad mapou Česka. Na ní je vyznačená Kouřim, ke které ukazuje na ocelovém lanku zavěšené železné závaží.
Pro výletníky s oblibou v kuriozitách je pomník vítaným objektem k fotografování. Jenže má to jeden, vlastně dva háčky. Onen střed není tak úplně geografický, jak nám tvrdí nápis na kamenné desce, a hlavně nenalézá se tady na náměstí, ale na poli 1,6 km vzdušnou čarou odsud.
O tom, že město stojí uprostřed kontinentu se v Kouřimi mluvilo dlouhá desetiletí. Ale až v polovině 90. let minulého století to potvrdily astronomické výpočty. V katastru města byl lokalizován průsečík 15. poledníku východní délky s 50. rovnoběžkou severní šířky. Jde tu o tzv. astronomický střed Evropy a důležité je říct, že takový je jen jeden, jediný, protože těch geografických je několik, v Česku i v sousedních zemích (záleží totiž na definici a na tom, jaká území do Evropy ještě počítáme a jaká už ne). V roce 2000 byl střed u Kouřimi potvrzen Českou astronomickou společností s přesností jednoho centimetru, a to konkrétně na poli několik desítek metrů jižně od silnice na Svojšice.
Příležitost zviditelnit své město si nemohli nechat ujít kouřimští radní a rozhodli se, že této raritě postaví pomník. Aby se lidé, kteří navštíví jejich starobylé a neprávem opomíjené město, nemuseli za ním trmácet někam do polí, umístili ho rovnou na náměstí. Nadšenci a výletní fajnšmekři se však s náhražkou neuspokojí a vybaveni GPS navigací se raději vydají hledat skutečný střed sami. Značené cesty k němu nevedou, ale zpočátku lze následovat turistickou značku a dojít k Lechově kameni, který je od něho vzdálen zhruba jeden kilometr.
Osamělá rulová skála zničehonic stojící vprostřed jahodových polí působí jako takové malé zjevení. Neexistují sice archeologické doklady o kultovním uctívání Lechova kamene, ale jen skutečnost, že nebyl během staletí rozebrán pro stavební účely, svědčí minimálně o určitém respektu. Vypráví se o něm několik pověstí. Ta nejznámější je o Lechovi, který na tomto místě rozdělal veliký oheň, aby mohutným a z dálky viditelným kouřem dal svému bratru, praotci Čechovi, toho času dlícím na hoře Říp, najevo, kde se se svým lidem usídlil. Legenda dala jméno skále a odvozuje se od ní i název města Kouřim.
Hledáme-li střed Evropy, musíme skálu minout, cestičkou přes pole se dostat k silnici a vydat se po ní na východ směrem k Voteleži a Svojšicím. Po necelém kilometru se silnice začne mírně stáčet doleva a v ten moment je potřeba se kouknout vpravo od silnice. Ve vzdálenosti zhruba 80 m uvidíme v poli tyč na miniaturním travnatém ostrůvku, který traktoristé ohleduplně objíždí. Lehce prošlapaná ulička ve vysoké trávě u silnice prozrazuje, že místo je navštěvované, i když jen málo a nejspíš hlavně příznivci geocachingu.
Když člověk stojí na průsečíku 50. rovnoběžky a 15. poledníku možná se mu vybaví známá scéna z Cimrmanova Dobytí severního pólu „Jdu na sever a jdu na jih“. Co je na tomto místě tak zvláštního a proč je označován za astronomický střed našeho kontinentu? Pro odpověď se musíme vrátit do 19. století a vzít v potaz, že země je kulatá, což mimo jiné znamená, že na různých místech světa nastává pravé poledne v jiný čas.
V dobách, kdy lidé cestovali z místa na místo koňmo a výměna informací na dálku probíhala v listinné podobě, nevadilo, že prakticky každé město se řídilo vlastními hodinami a mělo odlišný čas od ostatních. Problémy nastaly během průmyslové revoluce s vynálezem železnice a telegrafu. Vzdálenosti se zkrátily a komunikace se zrychlila. Dát dohromady srozumitelný jízdní vlakový řád z Berlína do Budapešti bylo za trest. A co platilo v malém v rámci střední Evropy, to platilo ve velkém na úrovni celosvětové. Vyvstala potřeba domluvit se na nějakém jednotném způsobu, jak určit, kolik je na tom či onom místě planety hodin a pomocí časových pásem zařídit, aby si cestující ve vlaku nemuseli seřizovat hodinky na každé stanici.
Námořníci používali k navigaci souřadnice se základním poledníkem, od něhož se čas na různých místech planety dal vypočítat. Každá námořní mocnost měla svůj vlastní systém a základních poledníků existovalo hned několik. Britské impérium se tehdy rozléhalo na polovině světa a říkalo se, že nad ním slunce nezapadá. Na washingtonské mezinárodní konferenci v říjnu 1884 dokázali Britové k nelibosti Francouzů prosadit svůj systém jako univerzálně platný pro celý svět.
Základním poledníkem se stal nultý Greenwichský poledník procházející Londýnem a každých 15° na východ či západ od něho vede poledník klíčový pro určení času v daném časovém pásmu. Pro středoevropský čas, který je v předstihu od toho londýnského jednu hodinu, se tímto poledníkem stal logicky 15. poledník východní délky.
Většina geografických středů Evropy se nalézá v blízkosti 50. rovnoběžky a snad proto je místo, kde rovnoběžka protíná 15. poledník, považováno za astronomický střed. Numerologové možná ocení fakt, že se nalézá rovných 4 444 km od severního pólu. Pro Česko ale má tento bod ještě jeden význam, protože slouží nejen k určení přesného času, ale i k astronomickým výpočtům jako je čas východu a západu slunce, měsíce a dalších nebeských těles. Pokud se ze zpráv o počasí dovíme, že slunce zítra vyjde v 5:13, platí to jen a pouze v tomto bodě u Kouřimi. Všude jinde se to kvůli zakřivení zeměkoule bude lišit podle toho, jak vzdáleni tomuto bodu jsme. V Ostravě ve skutečnosti slunce vyjde už v 5:01, zatímco v Plzni až 5:21.
Kromě tyče s malou informativní cedulí se tu nesetkáte s ničím, co by mimořádnost tohoto místa připomínalo. Kdyby naši předci z předchozích staletí měli znalost astronomického středu, dost možná by tady postavili kapličku nebo alespoň malý křížek. Ostatně pozemek patří místní římskokatolické farnosti, takže to není tak úplně od věci ani dnes.
Kouřim je malé ospalé městečko, ale nebylo tomu tak vždycky. Do poloviny 16. století šlo o významné královské město a vůbec ta nejslavnější historie je spojená s dobou ještě před jeho založením. Až se budete vracet ze středu Evropy zpátky, budete míjet po levé straně návrší Stará Kouřim obývané lidmi už od pozdní doby kamenné. Od 6. století na něm stávalo slovanské hradiště, mocenské centrum zlického knížectví, jež konkurovalo Čechům v čele s Přemyslovci. Kdo ví, jak by se historie odvíjela, kdyby Starou Kouřim nerozvrátil v polovině 10. století kníže Boleslav I.? Možná by se dnes naše hlavní město nalézalo tady a nenazývali bychom se Čechy ale Zličany. Zcela určitě by v takovém případě byl astronomický střed Evropy velkou turistickou atrakcí, větší než Pražský poledník na Staroměstském náměstí. Fotili by se u něj davy lidí z celého světa a kolem by stály stánky s tradičním starozlickým trdelníkem.
