Asi po tejdnu v práci nás Brad poslal spolu s chlapama na Školení o nebezpečném nákladu – různejch radioakticních a toxickejch látkách, výbušninách, hořlavinách, apod., se kterejma my do styku sice pravděpodobě nepřijdeme,
ale tak abysme věděly, jak to chodí. Pan školitel byl naprostej borec, co prezentaci prokládal vyprávěním o kuriózních případech, někdy i s fotodokumentací, a bylo to vážně k popukání.
Takže nebezpečnej náklad do zavazadlovýho prostoru letadla může, ale musí bejt zabalenej dle speciálních pravidel a označenej příslušnou nálepkou (podle toho, zda se jedná o hořlavinu, výbušninu, apod.) To, jak to vypadat nemá, nám chlápek názorně demonstroval fotografií vaku na golfový hole, ve kterým byla narvaná motorová pila (s plnou nádrží benzínu). Na to, že vak skrejvá překvapení, by se dalo přijít i podle váhy, ale v tomhle případě to bylo dost jednoduchý, páč benzín z nádrže vytejkal a smrděl na sto honů...
V praxi to teda probíhá tak, že chlapi zkontrolujou všechny balíky a označení a pak je potřeba nebezpečnej náklad naložit do zavazadlovýho prostoru letadla spolu s normálním nákladem – jako jsou třeba i zvířata. (Často vídám psy v přepravkách, co se na cestu doslova klepou...) Tady existuje celkem složitej systém pravidel toho, co lze strčit vedle čeho, případně na co. (Třebo jídla vedle psa dát můžete, žíravinu ne...)
Kromě nebezpečnýho nákladu jsme taky řešili, co lidi letící s Air NZ můžou, nebo naopak nesměj mít v příručních zavazadlech. Co se týče nožů, tak platí pravidlo, že čepel nesmí bejt delší než 5 cm... sám školitel prohlásil, že je to na hlavu, ale upřímně: dokud se něco nestane, nikdo ty pravidla měnit nebude. Na palubu letadla si třeba taky nemůžete vzít bumerang, ale můžete si vzít tenisovou raketu... Na fotkách bizarních předmětů, co se u lidí skutečně našly, mě zaujal zejména nůž velikosti mačety nebo obří sekáček na maso... no bez sekáčku by to nebyla ta pravá dovolená, to je jasný:D
Pokud my v kapse u sedadla, na něm nebo pod ním něco nebezpečnýho objevíme, musíme to samozřejmě hned hlásit. To se týká i různejch omamnejch látek. Nicméně jak zahlásila Paula, když nás zaučovala: "If you find any drugs… keep it!!"
Náš Dream Team: Já, Janice, Chloe, Miyuki, Mónica, Paula a Pete.
Francouzsku Chloe Brad najal spolu se mnou a Janice na zimni sezónu. Docestovala sem v campervanu s přítelem Thomasem. Oběma je jednatřicet, Chloe ve Francii pracovala jako architektka a Thomas instaloval na svatby čokoládový fontány. Maj ten nejfrancouzštější (rozuměj nejroztomilejší) přízvuk a ani jeden z nich neumí moc anglicky, a tak často nerozuměj, co se po nich chce. Což je stejně jedno, kupa lidí nerozumí taky, protože kolem je strašněj randál. Chloe je vzorňačka, kdykoli my s Janice vysedáváme na lavičce a ani to s náma nehne, ona svědomitě doplňuje papírový kelímky v kuchyňce anebo úhledně skládá odpadkový pytle.
Miyuki je původem Japonka, ale na NZ žije už dvacet let. Je rozvedená a má tři rozkošný dcerky. Nejstarší je čtrnáct a zrovna po ní sockuje novej iPhone. Tatínek Japonec se po rozvodu vrátil do Tokia a od tej doby ho nikdo neviděl. Miyuki má vražednej smysl pro humor a vždycky úsměv na tváři. Když nám šéfuje, všechno jde jako po másle, páč nikdy nepanikaří a vždycky s chladnou hlavou udílí pokyny.
Mónica je z Brazílie, ale taky už tu žije řadu let. V Jižní Americe pracovala jako zdravotní sestra. Její manžel, rovněž Brazilec, dělá školníka, maj spolu tři děti – první dceru měli, když jim bylo šestnáct! Ta už je z domu, další dcera právě dokončila střední, a pak je tu pětiletej synátor – maminčin miláček. Mónica se permanentně snaží zhubnout, ačkoli je jako tyčka. Každej den má k obědu asi tak dva listy salátu a kousek pita chleba. Taky neustále mění účesy, nedávno si polodlouhý vlasy prostě strojkem sjela téměř dohola. Jako docela jsme čuměly, ale tak sluší jí to, teď je z toho takovej mechovej ježeček a já jí na to hrozně ráda sahám. Obličej se taky snaží neustále vylepšovat, nechává si dělat umělý řasy a teď nově laserem odstraňovat pihy, co má na tváři od sluníčka... který mně třeba přijdou roztomilý. Mónica je věčně vyděšená z toho, že něco udělá špatně, a když na ní někdo zvýší hlas, rozbrečí se. Pokud šéfuje ona a věci se začnou srát, tak to je úplnej konec. Sekne se a neví, co dělat, často se jí snažim uklidňovat, že o nic nejde (taky že nejde), a ona mě omluvně prosí, jestli to nemůžu převzít za ní a pak se mi za to po zbytek dne omlouvá.
Argentinka Paula je trochu zapeklitej případ. Když s ní začnete mluvit, je vždycky milá a směje se, ale sama nikdy nezačne a pořád se mračí, vypadá to, jako že jí to tady už nebaví. Žije s přítelem Argentincem, kterej pracuje jako fotograf seskoků s padákem – cool job. Říkala, že když jí bylo jako mně, představovala si, že v pětatřiceti bude mít manžela, děti a barák. Teď, když jí pětatřicet skutečně je, nic z toho nemá, ale je naprosto šťasná. Před tejdnem si obarvila vlasy na fialovo. Prej potřebovala změnu.
Pete je Kiwi a v první řadě je mu šedesát devět. Začal s náma pracovat o něco pozdějc, protože byl na dovolenej v Evropě, a tak jsme ho nejdřív znaly jenom z doslechu. Když jsem se dozvěděla, že má přijít týpek, kterýmu je šedesát devět, spadla mi čelist. What?! Devětašedesátiletej pán s náma bude vybíhat schody a lízt pod sedačkama?! No to potěš. Nicméně Pete to dává. Taky má v merku všechny letušky a i nás neustále objímá a pusinkuje. Nutno podotknout, že to není uplně taková ta dědečkovská náklonnost, minimálně se teda tak necejtim. Což je vtipný, páč ani jeden z kolegů na nás nikdy žádný pochybný narážky neměl (a to nás před nima Brad neustále varoval) a pak přijde děda a je hotovo. Mě oslovuje "My lovely Lu" anebo "Georgeous". Tak sice občas kroutim očima, ale říkám si, že je prostě takovej no. Teď, když už je po zimní sezóně, to tu není žádnej šrumec a naše pauza na oběd je většinou víc jak hodinu a půl. Pete nás ale přesto po prvním letadle vždycky nahání, ať si jdem v rychlosti sníst oběd, páč pak už nebude čas. Což nedává vůbec žádnej smysl – jako většina z toho, co říká. Nejdřív jsem se mu to snažila vysvětlit, ale když si nedal říct, přistoupila jsem na to, že mu prostě všechno odkejvu, a pak udělám pravej opak. Čehož on si stejně vůbec nevšimne. Ostatně stejně jako Chloe, která už na něj nemá vůbec nervy, občas ho dokonce okřikuje a jeho pokyny se rozhodla naprosto ignorovat. Pete se taky neustále snaží zabít Janice. Ve svým vozítku je naprostej postrach a vždycky ji mine jenom o kousíček.
V šedým svetru Chloe, pak Pete, Paula, Miyuki, Janice, já a Mónica :)
Zaujalo: Janicin double-shit trik na policajty
Janice má řidičák rozlomenej na dvě půlky. V případě silniční kontroly má vymyšleno, že ho rychle vytáhne z kapsy a zakřičí: "shittttttttt!!!!!"... jako že se to právě stalo. Ok, s tím by možná ještě obstála, ale ten řidičák je ke všemu i prošlej… takže přidala, že v lítosti nad tím, co se jí právě stalo se řidičákem, se půlky pokusí dát k sobě, v tu chvíli zahlídne datum platnosti a znovu (ještě hlasitějc) zakřičí: "shitttttttttt!!!!!!!"... jako že to právě zjistila. No... může jen doufat, že policista nebude případně chtít vidět ještě technickou, páč ta už je prošlá taky. Ať žijou asijský řidiči! :))
