Jak už jsem na sebe práskla dříve, jednou jsem se ulila z práce a vyrazila s Janice na výlet. Bylo to k Mt Cook, nejvyšší hoře na Zélandu. Ne že bysme chtěly vylízt až na vrchol, vybraly jsme track k jezeru Hooker (anglicky "šlapka neboli lehká děva")... no našlapaly jsme se pěkně :)
Ráno jsem byla lehce nervózní, protože fakt hrozně nerada lžu. Obzvlášť lidem, který mám ráda... jako je Glen. Kdybych musela volat, neudělala bych to... neměla bych na to koule. Ale Paula řekla, že vždycky jen pošle sms a nikdo si na to nestěžoval. Ok, sms dám. Vyrazily jsme brzo ráno, a tak jsem si říkala, že mám spoustu času tu sms poslat, a neustále to odkládala. Moji nervozitu zrovna neulehčoval fakt, že jsme se po pár hodinách ocitly doslova mimo civilizaci a neměly žádnej signál. Jako jedna věc je poslat šéfoj lživou zprávu, že je vám blbě, druhá věc je neposlat vůbec žádnou zprávu. V 11 už mě málem vomejvali. Sms se mi nakonec ale poslat podařilo a dostalo se mi i uklidňující odpovědi: "Cool". Ufff.
Na místě určení bylo nádherně :)
Track vede malebným údolím, několikrát překračujete průzračnou řeku.
U jezera Hooker bylo pěkně, a tak nic nebránilo tomu provést Janicinu ice bucket challenge, na kterou byla předchozí den nominovaná. Slíbila jsem vše natočit pod podmínkou, že nenominuje mě. Jak lze z fotografií vidět, voda byla doslova ledová, takže perfektní. Já do ní strčila pouze ruku a málem mě to zabilo.
Jelikož jsme předem věděly, že akci bude potřeba uskutečnit, plánovaly jsme s sebou ráno vzít kýbl. Jenže jak jsme vstávaly fakt brzo a nestíhaly, kýbl jsme zapomněly. (Stejně jako mou obří svačinu, na kterej jsem pracovala celej předchozí večer.) Duchapřítomně jsme teda vymyslely, že o viddeo záznam poprosíme opodál stojícího německýho turistu a já se po odříkání komentáře chopim igelitky, co nám zbyla po obědě, naberu do ní vodu z jezera a Janice s ní pokropim. Tak se taky stalo, a i když jsem jí tak z půlky minula, výzva se dala považovat za vydařenou.
Když se promrzlá Janice jala převlíkat z promáčenejch hadrů, se zamyšlenym pohledem na plovoucí ledy jsem prohodila, že by stejně bylo mrtě cool, kdyby do tej vody vlezla a mezi ty ledy si lehla. Myslela jsem to pouze jako povzdech nad něčím, na co už je pozdě, ale ona se zasekla a řekla, že to teda udělá znova. Ruka, kterou jsem do nechutně ledový vody vložila, mě ještě pořád bolela, a tak jsem na ni zůstala nevěřícně civět. Nicméně je to kádr, a tak do toho skutečně šla podruhý.
Video zde: http://v.youku.com/v_show/id_XNzYyNTY1MjUy.html
Ještě pár fotek po cestě zpět:
Od Mt Cook jsme se vydaly k jezeru Pukaki, který je Janicino vůbec nejoblíbenější na Zélandu. Moje doposud taky:)
Někde tady mě dostihla smska od Chloe, ve kterej se mě tázala, jak je na vejletě. Jelikož jsem jí o tom, že pojedu s Janice vůbec neříkala, došlo mi, že ji povolali místo mě do práce a jí je to úplně jasný. Cejtila jsem se provinile a potupně se omlouvala, ale naštěstí mi to neměla za zlý :)
