Oprávněné požadavky, které se doposud marně snaží v Parlamentu prosadit jediná parlamentní vlastenecká strana, tedy SPD, zazněly v sobotu od veřejnosti a mimoparlamentních subjektů. Reakcí vládních politiků je přezíravá ignorace
Nespokojenost s vládou národní katastrofy, s důsledky její vlastizrádné, k vlastnímu národu bezohledné politiky, přivedla na Václavské náměstí obrovské množství občanů naší země. Po všech covidových represáliích, které jsou v současnosti načas nahrazeny upoutáváním pozornosti k Ukrajině, Rusku a ukrajinské uprchlické vlně. Po stále se opakujícím rabování státního rozpočtu pod rozličnými záminkami, ať už covidově-farmaceutickými nebo válečně-zbrojařskými, v souvislosti s dodávkami našich zbraní a ohlašovanými, mnohamiliardovými nákupy za oceánem či v Německu. Případně souvisejícími s poskytováním nadstandartní, komplexní péče a začleňováním nově příchozích statisíců Ukrajinců. Po stále narůstajícím byrokratickém tlaku na občana a jeho apatické neochotě bránit se této zvůli to vypadalo, že tento národ na sobě nechá "štípat dříví" až do hořkého konce. Po sobotní protivládní demonstraci to však vypadá, že ještě není vše ztraceno...
Skutečnost, že "parlamentní matematika", tedy počet vládních poslanců (108), umožňuje stranám Bruselské pětky (ODS, KDU-ČSL, TOP0,9 , STAN, Piráti) naprosto ignorovat návrhy jediné parlamentní, vlastenecké strany (SPD) je bohužel smutnou realitou. Přesto se SPD ve Sněmovně neúnavně snaží "bušit" na "vládní vrata", aby si ráčili všimnout zbídačování vlastního národa, kterého se vláda dopouští. Nyní ovšem zaznívá silný hlas veřejnosti, který směrem k vládě volá a zesiluje tytéž požadavky a návrhy. Sobotní demonstrace nespokojené veřejnosti a mimoparlamentních politických subjektů tak jednoznačně potvrzuje oprávněnost a správnost návrhů SPD, které jsou obsaženy v Desateru SPD proti energetické chudobě a zdražování. Je zcela zřejmé, že stanoviska vystoupivších odborníků se naprosto shodují s návrhy SPD.
Podívejme se však na sobotní demonstraci nyní již bez emocí, jakkoliv jsou emoce vyvolané nadějí a pocitem sounáležitosti nepochybně příjemné. Demonstrace ukázala, že společnost už není ochotna snášet devastaci této země a kvality života v ní. Účast lidí ochotných konečně vstát a dát najevo svoji nespokojenost byla více než potěšující. Co bude ovšem dále? Touto demonstrací získala paradoxně vláda předvolební klid. Lidé se totiž rozjeli do svých domovů s lehce euforickými pocity, že "byli u toho a něco posunuli" a termín "jejich" ultimáta je stanoven až po skončení voleb. Dalším efektem této demonstrace je, že narůstající tlak ve společnosti byl "upuštěn", protože nyní jsou stanoveny požadavky a než vyprší "termín" je možné být spokojen v očekávání... Toto všechno vládním představitelům vyhovuje. Po vypršení ultimáta, tedy po volbách, se nestane vůbec nic. Jasně to dal ihned po skončení demonstrace najevo nejen Ukrajinský premiér české vlády a Zastupující bruselský protektor Fiala, ale i jeho spolupachatelé a političtí hochštapleři jakými jsou Tchajwanec Vystrčil, Řeporyjec Novotný nebo udatný rusobijec Kolář... Navíc má tato kolaborantská skupina již nyní připravenu záložní, "očistnou" variantu Blažek - Kuba a jedeme dále...
O co se tedy ve skutečnosti hraje? Stává se téměř tradicí, že se před každými volbami objevují na vlastenecké scéně subjekty a spasitelé, jejichž jediným přínosem je oslabení vlasteneckých hlasů. Jakkoliv můžeme souznít s kýmkoliv z řečníků sobotní demonstrace, mějme na paměti, jak dopadly vlastenecké hlasy pro neparlamentní politické subjekty. Mysleme na ten milion propadlých hlasů. Nedělejme stále stejné chyby, ke kterým jsme pravidelně ponoukáni "skvělými nabídkami" nových "spasitelů" a nenechme se nadále štěpit. Je načase jednotnou volbou jediné parlamentní vlastenecké strany dosáhnout takového výsledku, aby nás konečně nemohli probruselské slepence obcházet a ignorovat... Nikde. Tedy ani v komunální politice, o které jsou sice nadcházející volby, ale mějme na paměti stále aktuálnější možnost předčasných voleb, která se stává stále pravděpodobnější.... Volme tedy zásadně rozumem a nikoliv emocemi, ty totiž do politického rozhodování nepatří....
S úctou JM
