Světoběžník, renesanční člověk mnoha schopností a povolání, kovboj, kopáč, kamelot, barman, hudebník, pastor, spisovatel a učitel kreslení Robert Fulghum má 3.června narozeniny.
Vybrat si budoucí povolání na celý život v 15 letech je úkol téměř nadlidský. Já jsem byla holčička, co si stále a na všechno kreslí, žádný kus papíru přede mnou nezůstal prázdný. Blok, okraje novin a časopisů, papírové pytlíky u babičky (prodávala v „krámě“, dávala pak zboží i do těch počmáraných). Ve škole mi pokreslené kraje sešitů tolerovala většina učitelek. Učitele jsme měli jednoho, právě na výtvarku. Dostávala jsem od něj samé jedničky, byl ale trochu prudší povahy, i po mně hodil občas klíče, když jsem si o nějaký „zásah“ říkala. Měla jsem ho ráda, byla s ním legrace a chodila jsem k němu i do sboru. Znal se s mými rodiči, doporučení na výtvarnou školu mi však nedal. Vy nemáte „tlačenku“? Tak ať to ani nezkouší, byla by zklamaná…
Líbila se mi i práce aranžérky v obchodě. Stát za sklem výkladní skříně v pracovním plášti a špendlit tam šaty, šátky a slamáky, na podzim věšet větvičky a umělé listy, v prosinci vánoční ozdoby, hvězdičky a prázdné krabice zabalené jako dárky. Jenže v roce, kdy jsem končila základní školu, brali do učení dva žáky, kluky. Holku ani jednu, tak nemělo smysl se tam hlásit.
Od jedenácti let jsem často vozila miminka v kočárku. Tehdy bylo běžné zazvonit u někoho, kdo měl malé dítě, a zeptat se: Mohla bych jít vozit Blaničku? Maminka holčičku oblékla a jeli jsme do parku. Vrátili jsme se na další krmení. Kamarádce jsem v patnácti hlídala tři kluky.
S rodiči a s panem učitelem jsme nakonec „vymysleli“ střední pedagogickou školu. Tam se výtvarničí, zpívá a učí, jak pracovat s malými dětmi. Ale ani to nevyšlo napoprvé (tehdy byla protekce nutná), neměla jsem totiž „správný“ dělnický původ, byla jsem přijata až na odvolání.
Škola byla moc fajn, profesorský sbor učil na SPgŠ i na gymnáziu, které bylo ve stejné budově. Nám nic neodpustil, tak jsme dostaly (37 dívek ve třídě) solidní středoškolský základ stejný jako gymnazisté, a k tomu kvalitní výuku pedagogiky, psychologie a biologie. Na výtvarku, hudebku a loutkoherectví jsme měly umělce, to byla úžasná bohémská výuka! Teoretické znalosti jsme využily na praxi v jeslích a ve školkách. Třídní učitelce jsem moc ráda hlídala synka předškoláčka.
Nezapomenutelné jsou vzpomínky na vystoupení a soutěže s pěveckým souborem, divadélka ve školkách, výlety, plavecký, turistický a lyžařský kurz.
Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučila na střední škole. V památkově chráněné funkcionalistické budově původního Benešova reálného gymnázia od architekta Evžena Linharta v Praze. Ne v mateřské škole jako pan Fulghum. Já jsem totiž do školky nechodila, měla jsem chůvu.
