Retro léto

Ptám se kamaráda, který z dovolené na jihu Čech  na den musel do práce, jak je v Praze. Já ti vlastně ani nevím, v autě si zapnu klimošku, vylezu v podzemní garáži, doma i v kanclu mám taky klimatizaci. Kouknu se na "Aladina"...

Můj tatínek, co už je pradědečkem, si pamatuje ze svého dětství (a on si opravdu dobře pamatuje) podobná léta jako je to letošní. O prázdninách, když bylo vedro, učil se plavat v Labi na plovárně u pana Semiána, a protože lidé měli stále žízeň, dařilo se jeho prázdninovému „podnikání“ – s kamarádem jezdili s kárkou a prodávali minerálku z místních lázní. Ale také často pršívalo, tak si stavěli na potůčkách rybníčky a přehrady a čvachtali se v blátě v gumákách nebo v galoších. Tatínek neměl doma barometr ani rosničku, dnes už kouká na "Nory“ nebo na „Meteo“, ale raději chodí počasí „ochutnat“ na balkon.

Za časů mého dětství jsme s tatínkem a s maminkou v létě jezdili k Labi, na pískovnu nebo na Jizeru, ale o déšť nebyla nouze a mnohokrát byly potřeba gumáky a pláštěnky. My se sestrou jsme si dělaly rybníčky a po dešti jsme pořádaly šnečí závody. A když pršelo na táboře nebo na dovolené s rodiči, hrálo se ve stanu „Prší“ :-).

Moje děti si rovněž pamatují koupání v pískovně, výlety na kole a oblíbené rybníčky. Deštivé dny na táboře trávily v hale, kde se oddíly střídaly u pingpongového stolu. Ostatní hrávali karty nebo Dračí doupě.

Nejmladší generace je už zvyklá na parné léto, které začíná někdy v březnu. No a pak už je jen sucho, sucho, sucho. Vydrolené písčité lesní cesty, prašná hřiště, rozpálené městské chodníky a žluté trávníky. V zahrádkách a parcích se zabydluje ibišek, rozmarýn, bodláky, levandule a kavyl. Sklízíme kivi, fíky a melouny. Subtropy! Děti skotačí v teplém bazénu, z bazénu šup do klimatizovaného domu. Když se objeví mráček, je „hnusně“ a chtějí do akváče, mekáče nebo do jump arény. Žádné rybníčky…

A já se letos nemohu vynadívat na tu šťavnatou zeleň kolem sebe. Svěží listy na stromech, tráva, luční kvítí, a ty vůně! Cítím se jako v mládí, když léto nebyly tropy, ale pravé léto mírného pásma, i s tím deštěm, větrem a bouřkami. Teplo do svaté Anny, pak už chladná rána a v srpnu už i večery. U ohýnku se po setmění sedávalo v mikině nebo pod dekou. Tento způsob léta zdá se mi ideální. Mnozí se mnou určitě nebudou souhlasit. Ale, jak říkávala moje babička „počasí neobjednáš“. Byli sice v historii tací, co chtěli větru a dešti poroučet, ale ani v tom neuspěli…