Léto je za dveřmi! Aladin i Noři sice opět slibují ochlazení, ale o příchodu teplých dnů nemůže být pochyb. Jak se to spolehlivě pozná?
Zkrátí se kalhoty a prodlouží nohy. Ulice zaplaví kraťasy všech délek, někdy dokonce tak úsporné, že vlastně žádnou délku nemají. Vykouknou z nich nohy, zatím většinou bělostné. Letos, po zimě, která trvala i přes půlku jara, vypadají všechny slečny jako z pohádky o Sněhurce. Ale sluníčko jim brzy dodá správnou barvu. Začíná neoficiální soutěž o Miss Dlouhonohá. Prvenství plavkyně Hlaváčové opět ohroženo!
Také jsem kdysi své laní nožky bez jediné žilky neváhala odhalit. Maminka mi koupila modrý jarní kabát a mně se zdál dlouhý. Bránila se, ale nakonec jsem ji přemluvila a ona ho zkrátila podle mých představ. Už to vlastně pak ani nebyl kabát, spíše jakési sako. A já jsem v něm odvážně chodila. V pražské tramvaji na mne jakási dáma velmi hlasitě, aby to slyšeli všichni cestující, volala: Zase jedna, co si zapomněla vzít sukni! Bába jedna stará, bylo jí určitě přes čtyřicet, pomyslela jsem si ve svých 15 letech. Závidí mi mé nohy, co mají mezi sebou pět mezírek, tak, jak to má být.
Dnes už mé nohy zůstávají i v parných dnech v legínách nebo plandavých maxisukních. Vědí proč. Nedám na ně ale dopustit. Trpělivě a obětavě mě nosí už mnoho let, šlapou se mnou v nížinách i výšinách, po stezkách i travou, na kole, na běžkách i koloběžkách. Unesly mě s váhovými přírůstky v době těhotenství i v době tukových zásob rozličného původu. Zažily balancování na podpatcích, útisk a puchýře z nepadnoucích, ale krááásných lodiček, šmajdání v rozťáplých nazouvákách, Prčice v keckách i pohodlí běžeckých bot, ve kterých neběhám, ale středně pomalu a s norskými hůlkami chodím.
Letos jsme si spolu naplánovaly 1000 jarních kilometrů a brzy budeme v cíli.
Tak ať mladý holky ukážou, jak jsou nohatý! Jaro i léto bude krásnější.
