Jitka a Den dobrovolníků

5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.

A od roku 1985 se slaví ještě Den dobrovolníků, který vyhlásila Organizace spojených národů jako poděkování všem, kteří nezištně věnují svůj čas a energii lidem v náročné životní situaci, opuštěným a nemocným.

Dobrovolnickou činnost máme spojenou hlavně s pomocí při válečných konfliktech, přírodních katastrofách a epidemiích. Lidé, kteří pomáhají, bývají fotografováni, píše se o nich v tisku a mluví v televizi. Případně o sobě sami dají vědět na sociálních sítích. Pošlou peníze, věnují obnošené oblečení, vystoupí bez nároku na honorář, uspořádají sbírku, bazárek, jednorározvě uklidí Česko. Záslužná činnost.

Dříve se konaly brigády, které byly „dobrovolně povinné“. Nikomu se tam nechtělo, ale musel se dostavit, aby byl zapsán do seznamu. Kvůli škole, zaměstnání, spolku… Aby jeho jméno viselo na správné nástěnce nebo bylo založeno do správných desek. Jinak hrozil černý puntík…

Dobrovolně bylo také postaveno mnoho samoobsluh v „Akci Z“. Většina přízemních cihlových budov s hliníkovými okny značky Zukov je dnes pustá a prázdná, nebo dokonce zbouraná. V některých prodávají Asiaté, někde sídlí firma, jinde je sklad. Zašlá sláva výdobytků socialismu, které měly sloužit jako jeho výkladní skříně. Ve své době ale znamenaly opravdový pokrok. Na vesnici nebo v odlehlejší části města si mohli obyvatelé nakoupit potraviny a základní drogerii jako v centru měst. Když přivezli zboží…

Dobrovolné brigády se vyhlašovaly i na úpravu okolí místa bydliště. Na nástěnce v domě visela cedule s termínem a náplní činnosti. Zpočátku, když paneláky voněly novotou, se „z mladického nadšení“ scházelo poměrně dost občanů, aby si zametli před svým prahem. Každý měl v komoře nějaké hrábě, koště, lopatu. Pohrabalo se, poklidilo, ostříhaly se keře, zasela nová tráva, účastníci si popovídali a šli spokojeně domů na oběd.

A pak přišel čas těch pravých dobrovolníků, kteří nečekali na další termín a nenápadně v tichosti setrvale dělali, co bylo třeba. Nikomu to nehlásili, nikam se nezapisovali. U nás v paneláku to byla paní, která okopávala kytičky, zalévala je, shrabávala listí a v zimě odhrabovala sníh. Až do smrti smrťoucí.

Časem účast na brigádách slábla, až zůstala jen ta paní a jeden pán. Oblékl si staré montérky, z komory, které jsme říkali sklep, vytáhl nářadí a dal se do práce. Sám to do oběda nestihl, tak pokračoval odpoledne. Chodil i na brigády bytového družstva, kde pracoval. Když vyhlásila brigádu místní moštárna, byl tam. Někdy sám. Když brigádničí zahrádkáři, dodnes je tam. Můj devadesátiletý tatínek.

Pár starších a hodně starých obyvatel, co tu žijí od té doby, kdy se sídliště postavilo, stále ještě opatruje pár záhonků, sebere odhozenou petku a hodí ji do žlutého kontejneru, zamete nedopalky po kuřácích, odklidí hovínko po psářích, kteří dělají, jak by to neudělal jejich pes. A že jich tu je!

V našem SVJ je také dobrá duše. Bydlí tu od mládí, s její dcerou jsem chodila do školy. Zamete chodník, posbírá šišky z borovice, uklidí pár odpadků po nájemnících, kteří nevědí, kde máme ty správné kontejnery, odmete sníh. Také jí bude k devadesátce. Už má pár následovnic.

I ve škole máme už čtvrt století jednoho dobrovolníka. Kdo vybírá od žáků starý papír, váží ho a pak nakládá na auto? Kdo shromažďuje skleničky od přesnídávek na pečený čaj? Kdo připraví stoly na akci? Kdo doprovodí žáky na vánoční jarmark? Kdo s nimi odnese lavičky do parku? Kdo zajistí, odvede, dohlédne, přestěhuje, vytvoří…? Jeden usměvavý pan učitel.

Važme si dobrovolníků všedního dne. A třeba se k nim v adventním čase přidejme.