Lucerna, prestižní místo pro oslavu. Sváteční nálada, vzpomínky, emoce, nostalgie. Narozeninový dort, květiny, milí hosté. Dárek dostali všichni přítomní.
Muzikant, zpěvák, skladatel a fotograf Peter Nagy, frontman skupiny Indigo. Zlatý slavík roku 1985. Měla jsem všechny jeho malé černé desky i elpíčka. Uměla jsem zpaměti všechny jeho písničky. Psala jsem mu dopisy a dostávala podepsané fotky a krátké odpovědi. „Zdravím ťa, Olga. Píšem ti z auta, vieš, veľa cestujem“…
Nějaký čas jsem žila na vesnici. Jednou v sobotu jsem v rádiu zaslechla, že Peter s kapelou Indigo odpoledne vystupuje na Konopišti. Předala jsem své dvě děti manželovi, sbalila si batůžek, sedla na kolo a šlapala 12 km k rodičům do města, odkud jezdil autobus do Prahy. U rodičů jsem nechala kolo, odjela na Florenc a tam jsem si našla spoj na Benešov. Autobus byl plný fanoušků, společně jsme vystoupili a po asfaltce došli k areálu, kde se konal koncert. Skoro sto kilometrů… Nikdy předtím jsem tam nebyla, neměla jsem žádnou mapu, žádné info o jízdních řádech, neexistovaly mobily, internet, idos… Super koncert v přírodě! Počkala jsem si na podpis, pozdravila jsem Petera, s rozjásaným davem jsem se vrátila na hlavní silnici, kde stavěl autobus do Prahy, a vrátila se k rodičům. Ti byli tehdy někde na dovolené, přespala jsem u nich, ráno vzala kolo a dopoledne už jsem zase vařila nedělní oběd, zalévala zahradu a sypala slepičkám. Se sluncem v duši. Neskutečné vzpomínky…
Jinak jsme na všechny koncerty v Praze a okolí jezdily se sestrou. Dovídaly jsme se o nich z tisku, z televize, z plakátů… Dvě holky lehce po dvacítce, vlasy až na záda, nohy až na zem, jak píše Zdeněk Svěrák v písničce pro Hodinu zpěvu. Při koncertech jsme byly vždycky pod pódiem, co nejblíž svému idolu. Také se stávalo na židlích i na polstrovaných sedačkách (tam bez bot), promiň, Pakule… V Lucerně nám jedna fanynka poradila, že prý se dá do sálu dostat nějakou tajnou cestou. Prolezly jsme všechny kouty a chodby, podzemí i střechu, a povedlo se, po odpoledním koncertě jsme se dostaly znovu do sálu na ten večerní. Většinou jsme pronikly i do muzikantské šatny. Máme kamaráda fotografa, snadno se nechal přemluvit, aby nám udělal profesionální barevné fotky z koncertu. Fotil i nás s kapelou. Už je to víc než 40 let… Naposledy jsme byly na koncertě v KD Opatov, sestra byla v šestém měsíci těhotenství s druhým dítětem.
Peter Nagy kdysi zavítal i do našeho města. Událost! V bývalé prodejně knih se konala autogramiáda, my dvě jsme samozřejmě nemohly chybět. Naše zlatá maminka nám pro Petera upekla dort se šachovnicí, symbolem Indiga. Obě jsme také nosily černobílý šátek jako „chlapci“ z kapely. A náš fotograf fotil a fotil.
Mladík Marcel, z malého mesta Prešova prišiel do velkej Blavy. Jeho písničky jsou nadčasové, to jsme pochopily dávno, a teď po letech se to potvrdilo, čas jim dodal ještě další rozměr. A najednou je Peter pětašedesátník, i já budu za pár měsíců senior, co jezdí v Praze zdarma. Jak to mohlo tak utéct?
Narozeninový koncert v Lucerně byl skvělý, nezapomenutelný, emotivní. Nádherná atmosféra. Peter byl úžasný, pravdivý, pohodový, spieval tak, ako by to bolo Poslednýkrát. Klobouk dolů! Oslavenec ho ale nesundal, odzpíval, odehrál a odvyprávěl v něm více než dvě hodiny. V sále byli většinou starší a pokročilí… Hledali jsme nějaké mladší návštěvníky, bylo jich ale poskrovnu. Nakonec nám došlo, že to je, jak má být. So mnou nikdy nezostarneš… Nikdo se tam starý necítil!
Máme zase nabité baterky do všedních dní! Ještě se těšíme na televizní záznam koncertu.
Sme svoji! Láska je tu s nami, stále si Chráň svoje bláznovstvá!
Vďaka, Peter! Máme ťa radi!
