Vraťte dětem němčinu!

Už je to 15 let, co jsme se s Německem písemně usmířili a začali ho ve všem a na slovo poslouchat, ale brzo se s našimi hodnými chlebodárci nedomluvíme.

Češi jsou Němci, to je fakt, o kterém jsem psal už kdysi. Faktem je i to, že skoro celý svět vlastní USA a v USA zase o všem podstatném rozhoduje Izrael. Ale děti za to nemohou. A aby v budoucnu přežily, musí se umět dobře zaměstnat a musí se umět domluvit. Proto je v dnešních podmínkách naprostým nesmyslem povinná výuka naprosto zbytečné angličtiny. Vzhledem k tomu, že současný prezident už toho moc nestihne a tak nám znovuzavedení povinné ruštiny snad nehrozí a čínštinu zrovnoprávní asi až první český indoevropský prezident v roce 2300, je na čase se vrátit k němčině. A nebo alespoň k volbě jazyka.

Možná, že to Petra Buzková a vláda Miloše Zemana tenkrát myslela dobřě. Místo povinné ruštiny a pokusů z volbou jazyka, zavedla od třetího ročníku základní školy povinně angličtinu. Prý v rámci zvýšení konkurenceschopnosti České republiky. Osobně si spíš myslím, že šlo o kšeftík ve smyslu my Vám angličtinu, Vy nám NATO. Prsty v tom nejspíš měl i tehdejší prezident Václav Havel. A z dnešního pohledu je to hloupost. Děti se učí povinnně angličtinu tak, aby k ní získaly odpor a místo Eminema radši poslouchají nějakého slovenského Roma. Proč? Protože anglickému textu nerozumí. A němčinu, kterou by využily třeba při předvelikonočním nákupu v Drážďanech, neznají.

Přestože jsme 15 let už zase kamarádi, nevíme o sobě nic. S napětím sledujeme každou sněhovou kalamitu ve Washingtonu, potopené necky u Itálie, ale vlastním sousedům nerozumíme a nechápeme je. A přitom je naše domlouvání zásadní. Chceme-li žít, musíme jíst. Chceme-li jíst, musíme pracovat. Chceme-li práci, musíme se domluvit německy. A když se nedomluvíme, tak jsme v pr...

Tak jako teď.