Vodejdu

Jak jen to ten Zdeněk Rytíř mohl vědět? Když Václav Neckář tuhle píseň poprvé, nebyl jsem ještě ani na cestě a své příchody a odchody jsem měl ještě hodně před sebou. Ale vzpomněl jsem si na to hned při prvním příchodu. Co se stane, když přijde čas odchodu? Co když se jednou probudíme a zjistíme, že jsme snili každý jinam?

"Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům, peněz dost a z nouze cnost už nenajdu. Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů, tak řeknu ti ještě po stý a vodejdu."

Býváme zasaženi slepotou. Počítáme kolem sebe a zapomínáme na sebe. A nebo myslíme na sebe. Každý sám. Málo se sdílíme. A tak je možná spravedlivější jít se sblížit jinam. Mé sny jsou jinam. A já půjdu za nimi. Šancí jsi měla dost. A teď už musím. Sám.

"Mám pláče dost, přijde jiný host, opět loučení, do tvýho života zkrátka už se nevejdu. Jó, když vodejdu, tak na světě nic se nezmění, tak řeknu ti ještě po stý a vodejdu."

Nikdo nezůstane sám. Ani Ty. Nic ze mě do Tebe nevplulo. A to co vplulo byl jen obal toho mého. Sny to nebyly. Sny jsi snila jinam. A mluvili jsme o tom devětadevadesátkrát nejméně.

"Skončí tohle blues, pohřební vůz, jako jinej den noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání. A popelář cinkne popelnicí vo chodník a vláda si bude vědomá svýho poslání."

A bude to tak možná víckrát. Nebyl jsem první a nebudu poslední. Ta cesta je ještě dlouhá a Ty třeba budeš snít stejně jako někdo jiný. Alespoň chvilku. A když si ten sen nenajdeš a ani on Tebe, budeš i tak svá. Někdo nepotřebuje snít. Ale já ano.

"A lidi půjdou do práce jako každej den, ulice proudy aut se rychle zaplní a děti půjdou do školy, ještě v očích sen, vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní."

Děti občas uplácají z moduritu bramboru a darují nám ji jako nejkrásnější jablíčko. Protože děti umějí snít a ze snů budovat skutečnost. Já z moduritu nezvládnu ani tu bramboru a dodnes maluji hlavonožce, ale sny mám do všech stran. Vypadávají mi z očí a jsou tak křehké, že se nerozbijou ani o skla mých brýlí.

"Devětadevadesátkrát řek jsem ti, že mám tě rád a řeknu ti to ještě po stý a pak vodejdu. I když vím, že to, co tys mi mohla dát, nikdy víc na celým světě nenajdu."

Nechci hledat na celém světě. Stačí mi zavřít oči a zasnít se. Někde mezi bděním a sněním na mě bude čekat Peter Pan, víla Cink a Ona. A já s nimi budu šťastný. A potom se zase probudím. A třeba zase někdy někam přijdu.

"Hm-hm-hm..."