Sto lidí nechce v ČR islám

A víc jich není. Je to podobné jako jinde v Evropě. Extremistů je naštěstí málo. Jejich nebezpečí spočívá pouze v tom, že nemocí, kterou sami trpí, chtějí nakazit ostatní.

Evropa není náboženská, Evropa je sekulární. To neznamená, že by v ní nežili věřící lidé. To znamená, že víra je soukromou záležitostí jednotlivců, rodin či různých společenství. Vliv náboženství na život Evropanů je tedy téměř nulový, pokud o to oni sami nestojí. A týká se to jakéhokoliv náboženství.

Česká republika není už vůbec náboženská. Česká republika patří dokonce mezi nejsekulárnější země na světě. To neznamená, že by u nás nežili věřící lidé. To znamená, že žádné náboženství nemá žádný vliv na náš život, pokud sami nechceme.

Jistě namítnete, že existují politické strany, které se tu a tam v názvu nebo nějak vůči nějakému náboženství pozitivně nebo negativně vymezí. To je sice pravda, ale souvislost s jakýmkoliv náboženstvím je i tak pouze v rovině osobních emocí. Vliv na politiku, žádné náboženství nemá.

Poslední dobou se v Evropě objevil virus nenávisti, pramenící z frustrace. Lidé, kteří trpí touto nakažlivou chorobou se místo léčby chytají různých vlajek, mikrofonů a nebo v rámci terapie píšou blogy, posty na Facebook a nebo se scházejí v diskusích pod nimi. Navzájem si mezi sebou vyměňují odkazy na jiné terapeutické texty a videa a navzájem se ve své chorobě podporují. Co je však horší, tak jako jiná choroba i tato paranoia je nakažlivá a tak se občas objeví noví nakažení. O epidemii zatím naštěstí však mluvit nemůžeme.

V České republice je touto nakažlivou nemocí nakaženo asi sto lidí. Žijí v představách, že jsou permanentné někým ohroženi, chybí jim například pocit moci z minulosti, nemají práci, celkově se považují za neúspěšné a tak hledají bubáky jinde. Nepotřebují řešení, potřebují strašení a pár společně chorých jedinců, kteří jsou na tom třeba ještě hůř a potom je jim trochu lépe. Svou nemoc tak pouze přežívají.

Těch sto lidí, co údajně nechce v ČR islám, pochopitelně žádný islám nezná. A i když jsou mezi nimi jedinci, kteří Vám budou tvrdit, že se studiu islámu věnovali, věnují, či dokonce v nějakém imaginárním (budou Vám možná tvrdit že konkrétním) muslimském prostředí žili, nevěřte jim. Ve skutečných odborných kruzích o nich pochopitelně nikdo neví a nikdo o nich nikdy neslyšel a jejich choré výplody ani nechtějí komentovat. Ti lidé jsou prostě jen nemocní.

Buďme rádi, že právo na zdraví mají ještě všichni. A přejme si, aby se i těch zhruba sto lidí zase uzdravilo a mohlo si spolu s ostatními užívat krásného jara a života v nejlepší době a v krásné zemi uprostřed naší fungující Evropy.