Rozpad Rakouské monarchie byl epochální chybou. České země a její obyvatelstvo přišli téměř o všechno. A z toho zbytku žijí dodnes.
Největším Čechem historie byl zaslouženě vybrán Karel IV. z malého knížecího ale slavného německy mluvícího rodu Lucemburků. Přestože se jednalo o člověka, který nebyl národností, kulturou ani tradicí Čechem, Češi ho za svého přijali. Protože jim vládl, protože je ovládal a protože je změnil. Vytvořil z Prahy výstavní město, centrum německé vzdělanosti a kultury a úspěšné tržiště mezinárodního obchodu s otroky. Přestože byl poměrně nesnášenlivý k nekřesťanským kulturám (zejména k židům), nepozabíjel jich zas až tolik. A svojí sňatkovou politikou dal Čechům pocit jisté nadřazenosti nad menšími západoslovanskými národy. Tento pocit si Češi podvědomě udržují dodnes, a proto téměř vymřeli horní i dolní lužičtí Srbové, téměř není slyšet o Slezanech a Moravané jsou považováni za folkloristické sdružení. O nepovedeném pokusu se Slováky včetně historického nesmyslu a politické finty s národem československým není třeba vůbec diskutovat. Pro všechny tyto paradoxy můžeme být jako Češi na "svého" Karla hrdí, velmi dobře nás vystihuje. Chybí nám jen jeho německá, francouzská a italská vzdělanost.
Největším Čechem historie nebyl bohužel vybrán František Josef I. z původně malého švýcarského knížecího rodu, který se postupem času stal biologickou základnou téměř všech vládnoucích dynastií v celém myslitelném světě. Navzdory tomu, že se jeho představitelé množili mezi sebou v poměrně úzkém rodinném kruhu a incest z dnešního pohledu jim nebyl cizí, nejednalo se v žádném případě o hlupáky. Ba naopak. Za naprostou většinu dnes už samozřejmých věcí vděčíme vládám Marie Terezie a jejich potomků, přičemž František Josef byl následovníkem nejdéle vládnoucím a nejen díky tomu, ovlivnil náš každodenní život nejvíc. Vzhledem k tomu, že se nikdy nemohl opřít o kvalitní armádu, prohrál všechny vojenské konflikty, do kterých byl vmanipulován. Své vojenské neúspěchy ale bohatě vyvážil svými aktivitami na poli kultury, vzdělanosti a byrokracie v dobrém slova smyslu. Měl rád všechny národy svého císařství a jeho oslovení se vždy začínalo "Mým národům..." Jeho mateřštinou sice byla němčina, ale to neznamená, že se nedomluvil jinými jazyky a v jeho Rakousku jich bylo oficiálních 12. Na rozdíl od Karla, nebyl antisemitou a byl velmi tolerantní vůči všem jinověrcům i ateistům. Díky Františku Josefovi a jeho vášni k přírodě a železnici došlo v celé monarchii k rozmachu dopravy i průmyslu a to s ohledem na úctu k přírodě. Císař František Josef byl prvním moderním Evropanem i z dnešního pohledu nejmladších generací.
Oba výše zmínění byli jistě světovými velikány své doby a oba stojí na nejčestnějším místě české historie. Je jen škoda, že jsme v současnosti více Karly a méně Františky Josefy. Měli bychom na svoji rakouskou tradici navázat mnohem více. Protože to jsou naše pravé kořeny.
