Pár internetových povalečů si myslí, že česká kultura je v ohrožení. Nesmysl. Naletěli tak jako už mnohokrát. A nebo lžou. Úmyslně. Zřetelně uvádím, že se jedná pouze o úvahu.
Narodil jsem se sice v Československu, moji předkové pocházejí z různých koutů Rakouské monarchie a mou vlastí je nyní Evropská unie. Ale to nemění nic na faktu, že jsem Čech. A jsem na to pyšný.
Tak jako většina z nás jsem vyrůstal v prostředí, které kultuře nepřálo. Kdosi někde na nějakém ústředním či ještě ústřednějším výboře určoval co kultura je a co kultura není. A tak některé obrazy, knihy, písně, divadelní hry, architektura a film, byly zakázány, spáleny, zbourány či zničeny. Postiženi byli i autorky a autoři. Zákazy činnosti, věznění, vymazání z encyklopedií, vyhánění z domovů, pomlouvání a vraždění byly běžné prostředky všech spolupracovníků těchto hrůzných systémů, které naši kulturu prznili od roku 1939 do nedávna.
Když jsem byl o dost mladší než teď, bylo hodně divné hlásit se veřejně k nějakému náboženství. U nás v Mostě tehdy neexistoval ani jeden kostel. Zbourali nám totiž celé krásné město a v tom novém krabicovém, se lidé modlili pouze ve vilách bývalých uhlobaronů, v hospodách a doma. Nevadilo jim to. Protože lásku a víru Vám nikdo nezakáže. Je to totiž intimní věc každého jednotlivce. A tak přesto, že se tehdejší vláda mrzké lůzy nazývala ateistickou, vybudovala u nás nechtěně skutečnou sekulární společnost. Náboženství a víra jsou u naprosté většiny obyvatel Česka ignorovány a v případě těch moudřejších jsou považována za soukromou věc každého. A to je dobře. Má víra či nevíra je má věc. Jsem na sekulární Česko pyšný.
Český národ žádnou specifickou kulturu nemá. Má sice kulturní dědictví, které je inspirováno křesťanstvím, židovstvím, islámem a ateismem, ale to je sekulárním lidem buď jedno a nebo tomu nerozumí. Jediným neblahým dědictvím minulých vlád je teorie nenávisti a závisti. A teď jsme u jádra problému.
I já jsem pyšný na to, když vyhraje naše reprezentace v hokeji, tenise, fotbalu či v biatlonu. Mám radost z úspěchu lidí, kteří jsou ze stejného města jako já. Ale proč bych měl mít radost z toho, že prohrají sousedi? Obzvlášť v situaci, kdy se ani našim nedaří? Nemám radost z toho, že sousedovi chcípla koza nebo že mu usychají kaktusy.
A protože internetoví povaleči žijí v zajetí závisti a strachu z úspěchu souseda, šíří lži. Přesně podle staré bolševické teorie - Vy zase bijete černochy, nevidí problémy vlastní a hledají bubáky jinde. Zneužívání dětí v českých rodinách? To se nehodí. Radši si pustíme video ze Somálska. Neschopní vyjednavači ČR, kteří kdysi v Bruselu zapomněli na marmeládu a rum? To se nehodí. Radši obviníme z toho zákazu někoho jinde. A pokud jde o uprchlíky? Ty přeci ohrožují naší kulturu. Ano ohrožují. Kulturu závisti a nenávisti.
Jsem pyšný na to, že jsem Čech. Ale nebaví mě nenávidět. Radši se směji. A někdy neskáču.
