Zatímco jiné televizní stanice se předháněly v tom, aby diváka získaly, Česká televize diváky nechtěla. A nebo alespoň dělala všechno proto, aby to její diváci zabalili. Už není třeba. Česká televize to zabalila sama.
V neděli v poledne většina normálních lidí obědvala. Ty méně normální cvičili, protože po Vánocích nějaký ten gram nabrali. A ti nejméně normální se dívali na první program České televize. Místo zábavného pořadu tam viděli jakéhosi strýčka, který si povídal s nějakými lidmi. Nuda, která na obrazovky 21. století vůbec nepatří a ani na internetu by se na to nikdo nedíval. Ten strýček si ale asi myslel, že tvoří dějiny a tak to dělal. Nemám mu to za zlé. Ale zábavné to nebylo a dívat se na to nedalo. Ještěže to ten strýček dělal skoro zadarmo.
Česká televize měla i zpravodajskou stanici ČT24 a ta byla občas i dobrá. Pokud nebyla po ruce zrovna žádná tisková konference a nebo kongres nějaké bezvýznamné postkomunistické strany a nebo moderní neofašistické strany, tak se na to dalo i dívat. Co jsem ovšem nechápal, byo propašování výcucu ze zpravodajství na ČT1. Naštěstí to dávali v čase, kdy se všichni dívali jinam, ale i tak je to podivné. Ještěže to bylo skoro zadarmo.
Česká televize měla své lidi i v zahraničí. Jistě tam nebyli jako turisté a tak nám čas od času zhruba tři dny poté, co už o tom nikde na internetu ani nepsali, vlastními slovy řekli a na kameru ukázali něco nesmírně důležitého třeba z Brusele. Bylo to chvályhodné a hlavně to bylo skoro zadarmo.
Česká televize byl skromný podnik, který nic nechtěl, nikoho nepotřeboval a skoro nic nestál. A když nic nechtěla Česká televize, nechtěl nikdo ani ji. A tak to moudří lidé pochopili a ukončili činnost České televize. Bude alespoň klid a za těch 6 miliard vznikne jistě množství zajímavých projektů a diváci i televizní tvůrci budou spokojeni. Tady i tam. A skoro zadarmo!
