Zakázali zpívat! Dyť se máme jako v pohádce!

Už je to tady! Tak nám zakázali zpívat! Není pochyb, v jakém to žijeme království. K Miroslavovu to má daleko. Zlý král s námi mává dle svého. Přikáže to a ono, zakáže tamto, nedovolí dýchat… A ovečky poslouchají! 

Ledaže by se naštvaly a zaběhly se k volbám?

Stali jsme se loutkami. Pijeme od pánů nahoře namíchaný lektvárek - trochu toho strachu (trochu víc), hromádka paniky, špetka vypočítavosti, hrst bezmoci. Hltáme jejich čísla, kolik lidí zemřelo na nový mor, ale neřeknou, že za stejné období zemřelo dvojnásob lidí na následky dopravních nehod nebo na následky alkoholu. Proč tedy nezakážou lidem jezdit povozem nebo zunkat lihoviny? Je to snadné – zřídili si apatyky a nasypali své dukáty do dryáků proti moru a potřebují je prodat!

Pryč s odkazem Komenského a Marie Terezie! Žádné vzdělávání mládeže, žádné odpolední spolčování a přátelení, žádné sportování, ať jsou haranti od dětství tlustí a nemocní a hlavně, žádný zpěv! A ještě jim trošku poškodíme zdraví těmi hadérky, co jsou za 20 minut plné bacilů a virů, jen ať se dusí a dýchají skrz ně, třeba jejich léčení vynese v budoucnu další zlaťáčky. A taky žádné praktické vyučování, všechno jen napůl a na dálku. Tak schválně, kdo se nechá od felčara, který zná všechno z obrázků, léčit nebo dokonce operovat?

A kdo mladým půjčí váček peněz, když půjdou do života? Asi půjdou doslova jako Honza s ranečkem s párem švestek (zruinovaní rodiče bez práce na víc mít nebudou). Chceme skutečně tento pohádkový svět?

Necháme si omezovat svobodu, ničit zdraví nás a našich dětí a upírat vzdělání další generaci do nekonečna? Nebo už přetneme mečem drakovi krk, než z nás vysaje radost za živa?

Prchla bych z této smutné země do království prince Miroslava! Jenže dnes už nejde ani to. Hranice jsou zavřené a bez mortestu se za ně nesmí! Máme asi jedinou šanci, začít bečet víc nahlas nebo dokázat volbami, že pohádku, svět a hlavně život si představujeme malounko jinak.