Když pacifista začne chtít válku na Ukrajině...

Ukrajina potřebuje vojenskou pomoc. Nevím, jak jsem to mohla vyslovit. Fuj. Jsem celý život pacifista. Nikdy bych si nemyslela, že budu chtít, aby někdo na někoho vytáhl zbraně. Jenže i pacifistu někdy dožene to, co se kolem děje 

Kde jsem ztratila svůj pacifismus?

To při náletech ve sklepě budov Melitopolu namačkaná s ostatními ve strachu o životy blízkých.

To v tělíčku dvouletého Kyrila, které se přestalo hýbat po zásahu ruské střely.

To v popálené kůži osmileté Nasti, kterou převezli po výbuchu bomby v Kyjevě do nemocnice, kde nemají léky ani potřebné vybavení.

To v očích vyděšené Mariji, která přežila děsivý útok na divadlo v Mariupolu, kde umíralo v sutinách dlouhou bolestivou smrtí mnoho dospělých a hlavně dětí.

To v hlásku sedmileté Amélie, která zpívala píseň o naději v podzemním bunkru, ačkoli už žádnou naději neměla.

Ne, nemám krví a nenávistí podlité oči. Jen si myslím, že nikdo nemá právo  takové zlo páchat bezostyšně dál.  Že zlu a utrpení se musí zamezit. A pokud to nejde jinak, pak i silou.

Že je třeba dát jasně najevo, co je ve 21. století možné a co už ne.

Že je vždy třeba bránit ty nejslabší a těmi jsou jednoznačně děti.

Nejsem voják. Jsem matka. A matky se vždy postaví bránit své i cizí děti.

Nejsem europoslanec ani generální tajemník NATO. Jsem matka, která neporozumí logice, která umožňuje  dodávat zbraně, ale ne pomoci bránit druhým nebe nad hlavou a vlastní děti.

Nejsem politik. Ale vím, že od toho, kdo porušuje smlouvy a právo, nemůžete čekat ani v budoucnu, že bude čestný a věrný svému slovu.

Nechcete naštvat někoho, kdo jiné štve a ubližuje? Není to nanejvýš absurdní? Chcete mít dobré vztahy s někým, komu by bylo morální nepodat ani ruku? To jako vážně?

Nechtějte po mne chápat, že nemůžete pomoci, když máte zbraně, nejmodernější technologie, peníze, velitele a zkušenosti.

Pokud Západ nepomůže vojensky, je jen obyčejný zbabělec. Zbabělec, který nechá ubližovat ukrajinským dětem.

A to je i pro nás, bývalé pacifisty, prostě moc!

Zberchej se, Západe! Vzmuž se! Posbírej střípky své odvahy a pochop, že sankce ani sebesrdceryvnější projevy či vlaječky na kabátech ukrajinským dětem životy nevrátí. Pochop, že tahle chvíle je důležitá i pro tvé vlastní děti! Čemu je učíš? Že všechny ty řeči o sociální a kulturní vyspělosti a o pomoci jsou jen nehorázné kecy!

Jestliže jsme se stále nepoučili z chyb, je mi o to více líto těch, kteří padli v druhé světové válce, protože jejich smrti dává smysl právě to, že se někdo v době příští  poučí z toho, co jí předcházelo!

Druhá světová válka byla ukázkou toho, co se stane, když zásadně selže politika. Příčinou onoho selhání byla do značné míry paradoxně snaha se válce vyhnout! Vítězné státy se Německa bály! A bylo chybou mezinárodní politiky, že umožnila Hitlerovi to, co se pak dělo. Bylo skutečně naivní myslet si, že politika usmiřování změní agresivní Hitlerovo chování. Díky Mnichovu se zlo stalo jen drzejším a silnějším. Co bylo na konci všech těchto chyb? Místo seknutí přes prsty v počátku už pak nešlo zabránit ničivé světové válce.

Stále vám to nic nepřipomíná? Stále budete věřit tomu, že charakterní Putin nikdy nepoužije atomové zbraně, ačkoli Západ ani prstíček neprostrčí na cizí území? A co až bude v úzkých? Až se mu nebude dařit zlomit ukrajinský odpor. Nebo až bude chtít Západu ukázat ještě mnohem větší svaly, než které kdy měl. Nebo prostě jen tak? Jen tak… Není lepší zabránit tomu než jen čekat?

Západe, necháš si vyhrožovat (co ty výhružky Polsku?) a ukazuješ svou slabost, to není dobrý příklad.  Ale o příklad už vážně tolik nejde. Jsou tu stále ještě ty děti. Ještě žijí! Udělej pro ně  něco, prosím!

PS: Vážně to spěchá. Protože než se rozhoupeš, může být už pozdě.

Kdo si myslí, že Západ by mohl udělat víc, může podepsat výzvu  We must act!

https://wemustact.com/ filantropa D. Dědka.