Společnost, která nevyužívá individuality, nutně spěje k zániku. Je znakem tohoto úděsného systému legitimizovaného utopickou teorií a charakterizovaného terorem permanentní nesvobody, ve kterém žijeme, že mrhá talentem na jedné straně a na druhé stejně bezohledně deformuje jednotlivce k obrazu svému. Taková kombinace je však nutnou příčinou neefektivity společnosti jako celku a takto uměle udržovaná společnost rychle ztrácí svoji kvintesenci, cosi co jí drží bezděčně a nenásilně pohromadě, což koneckonců pozorujeme kolem sebe, tedy aspoň ti z nás, kteří vidět chtějí.
Vyplácí se sledovat tendenční server Česká pozice, protože s každým dalším článkem oddílu věnovanému vědě (z pera našich akademiků) se lze pouze utvrdit, že opravdu vidím, ačkoliv, přiznám se, otevřené oči příliš úlevě na duši nepřidají.
Na témž serveru publikoval leader fóra mladých „vědců“ Věda žije! Michael Komm poměrně obsáhlý kritický článek věnovaný aktuálně připravovaným Juniorským grantům GA ČR. Mladým „vědcům“ ale leží naše grantová agentura v žaludku hlouběji. Na svém webu žádají GA ČR o přístup k informacím o případech, kdy předsednictvo GA ČR nerespektovalo při výběru projektů k financování závěry odborných panelů, což v minulosti vedlo k rezignaci předsedů několika panelů. V mém blogu se GA věnuji pouze okrajově, není totiž příčinou, ale logickým důsledkem hrozivého stavu, který v realizaci tzv. vědy (rozuměno – akademického základního výzkumu, který ve skutečnosti není základním výzkumem, pouze se za něj vydává) panuje, ale již dříve jsem poukázal na stav, že v GA se podvádí a krade jako na běžícím pásu a věc nabotnala do tak obludných rozměrů, že se dostala do parlamentu. Inu podvádí se s tzv. nezávislými posudky, na základě kterých se přidělují body projektům, podvádí se mezi panelisty, kteří šoupou prostředky mezi sebou (já letos tobě, příští rok ty mně) a jak vidno podvádí se i ve finálním stádiu procesu výběru, tzn. že předsednictvo složené z pěti akademických gaunerů, které má konečné slovo, ještě provede změny v pořadí podle klientelistických zájmů. Morální bahno, opravdový hnus, ale překvapí pouze naivku a nebo laika, který neměl možnost nahlédnout.
Daňového poplatníka by to však nemělo nechat klidným, jde o 3,2 mld. korun ročně. Žádné drobné. Ta tzv. šlechta mezi akademiky, tzn. největší akademičtí klientelisté a gauneři, se pokoušejí nyní potichu prosadit další formu podpory pro vyvolené – psal jsem o tom minule a jen pro připomenutí: dostali geniální nápad si sami pro sebe vytvořit nadaci, kam ročně bude stát lít 1 mld. korun a tu si rozdělí mezi 20 týmů. No, neberte to. Žádná odpovědnost, společnosti nic vracet nemusíte a máte-li takové páky, že jste schopni sedět s touhle partičkou, abyste si na tu dvacetinku z miliardy každoročně (na dobu neurčitou) sáhli, jistě máte páky i na to, abyste měli náležitou mezinárodní podporu, jenž tento gigantický nemravný podvod bude legitimizovat. Koneckonců – nedělejme si iluze, že zahraniční vědci jsou nějací svatouškové. Globalizace funguje i v akademickém světě a akademický klientelismus je postavený na službách a protislužbách. Psal jsem o tom detailně dříve.
Toto vše jsou syrové reálie. Mě však zaujalo něco jiného a o to se chci se čtenáři podělit. Pod příspěvkem pana Komma je diskuse. Každému, kdo má zájem o to si vytvořit objektivní názor, ji doporučuji přečíst. Pěkně chronologicky odspodu.
V této diskusi se kupříkladu dočteme:
(Komm) "co se týká životního standardu vědců, je pravda že člověk se zápalem pro věc je schopný přežít ledacos. … Otázka je, proč by tomu tak mělo být. Proč by vědci nemohli mít slušné životní podmínky? To, že je práce baví přeci není důvod k tomu aby byli bráni na hůl."
Všimněme si, že pan Komm, a tím se vracím k úvodnímu odstavci, má za dogma, že pokud chci dělat vědeckou práci, mám být společností živen a to tak, abych cítil, že se mám dobře. U tohoto momentu se s dovolením zastavím, protože více než cokoliv jiného ukazuje na to, co zde v mnoha příspěvcích popisuji.
Je to otázkou vývoje osobnosti a tato systémem degenerovaná společnost nemůže jinak. Evoluce individuality proto dopadá tak, že jen málo mladých lidí cítí potřebu být společnosti k užitku, vydat ze sebe maximum dobrého s vědomím, že právě a pouze díky společnosti mohu zpětně pro sebe z tohoto maxima také maximum vytěžit. Budu-li na opuštěném ostrově sám, vytěžím z života pouze tolik, co mi rozum a „pár rukou“ v čase, který je mi vyměřen, dovolí. Něco za něco, dám a získám. V tomto systému je možné ale něco, co nemá ani racionální a společenský základ a je tedy silně antispolečenské a anticivilizační. Je to ono - za nic něco či z ničeho něco. Nevytvořím žádnou hodnotu, ale získám měřeno v reálných hodnotách více, než za jeden lidský život „pár rukou“ a vlastní rozum dokáží vytvořit.
Stýkám se s řadou studentů magisterských studií i doktorandů v oblasti přírodních a technických věd, takže mám zcela jasno v tom, jak zoufale malé procento mladých lidí si dovede pokládat otázky nabourávající dogmata tohoto úděsného systému. To se týká i vědy. Jen nepatrný zlomek z nich přemýšlí nad smyslem práce, zadání, hledá širší souvislosti a dokáže kriticky myslet. Charakter těch ostatní nejlépe popsal další diskutér, který k těm ostatním taktéž patřil:
(Šebo) "… PhD student ať doma nebo v zahraničí se teprve učí co to věda je a jak se to dělá, navíc na často nepříliš kvalitním pracovišti. Když už pak pochopil o co jde, ti nadanější, ambiciosnější, schopnější a chytřejší si pak hledají špičková vědecká pracoviště pro postdoktorandské stáže, kde své nadání teprve plně rozvinou. Jsou již dost zkušení, aby se vyvarovali triviálních chyb, kterých se dopouštěli na doktorátu, již jsou i dost vzdělaní a kreativní, aby dělali něco originálního a kvalitního a hlavně, ještě jsou dost svěží, aby mohli makat 12 h denně, 6 dnů v týdnu a vybudovat si tak základ své vědecké kvalifikace a reputace. Tedy aby následně mohli získat stálé místo v akademickém sektoru. Takhle to prostě funguje a kdo to odmítá pochopit, má smůlu. Skončí jako frustrovaný neumětel…"
Tento příspěvek vlastně popsal současnou technologii tvorby tzv. vědy vyčerpávajícím způsobem. Jak zde opakovaně popisuji – dnešní tzv. věda je doménou průměru a podprůměru, jedinců, kteří by ji nikdy dělat neměli, protože k tomu nemají to nejpodstatnější – talent a dispozice. Jenže co s těmi lidmi? Současná tvorba tzv. vědy se proto stala systémem obživy, státem dotovaným systémem jak podpořit zaměstnanost, ale není ani vědeckou prací, ale zejména ne tvorbou společensky významných hodnot. O principech akademické tvorby tzv. vědy jsem se rozepsal dříve.
Jenže! Nedostatek intelektuální (vědecké) potence se pravidelně kloubí s řadou dalších osobnostních charakteristik, které poměrně logicky plynou z toho, že dotyčný adept akademické tvorby „vědy“ má jen omezené vidění světa. Pokud je nadán značnými ambicemi, vznikne tragický koktejl, kde pravděpodobně budou systémem v procesu vývoje individuality zcela eliminovány společensky významné vlastnosti jako kupř. empatie. Zrodí se akademický gauner, bytost žíznivá po uznání, kterého ale není schopna dosáhnout vlastní mozkovou potencí. V rámci systému a akademické recyklace je tak vlastně logickým vyústěním, že taková zrůda si rychle vypracuje síť kontaktů s podobnými existencemi (žijeme v globalizovaném světě, vážení, zapomeňte na ČR!) a na základně vzájemné podpory společně postupují v akademické hierarchii strmě nahoru. Jak je poznáte? Jsou schopni generovat pouze vědeckou šeď, tzn. me too výzkum, který ale vydávají za přelomové objevy a derou se do všech orgánů, kde se rozdělují peníze, protože pochopili, že v nich je odpověď na jejich ambice. Dokud budou držet bank, potom jsou intelektuálně potentní na nich závislí. A z takového uspořádání se dá „oboustranně“ vytěžit.
O jednom takovém, je i v diskusi článku pana Komma, se traduje vtipná historka, jak se u oběda na ústavu nechal slyšet, ale tak, aby to nepřeslechnul nikdo, že „kdyby měl dostatek financí, že by toho nobela dal…“ Myslím, že to nepotřebuje další komentář. Jen to, že získal kontakt v notoricky prolhané „nezávislé a objektivní“ havloidní ČT a pravidelně tam vystupuje jako zástupce vědecké fronty a vymývá populaci mozek svými objevy, které změní (jak jinak) léčbu toho či onoho, i když se tak nikdy nestane ani stát nemůže, protože z prdu kuličku neuděláš. Ačkoliv naši akademici se neustále o to něco za nic snaží. A dlužno dodat, že jim to stále prochází a tak jsou také stále drzejší.
Těžko říci, co dobrého v těchto lidech dřímá, čím by mohli v jiném systému a jiné době společnost obohatit. Netroufám si soudit. Jedno je ale jisté – v tomto systému a v roce 2014 mohou být lidem bez klapek na očích pouze k smíchu.
