Viva la republica Checa

Před časem dorazil do práce můj mexický spolupracovník Eustaqio s kruhama pod očima. "Proplakal jsem celou noc, Mexiko slavilo den nezávislosti a já nebyl doma v Mexiku. Nemohl jsem oslavit svobodu své země doma se svou rodinou". Vím, že Mexičané jsou národ temperametni, veselí, milují své rodiny, dodržují tradiční zvyky a den nezávislosti oslavují i tady v USA. Plakat dospělého chlapa, že nemohl oslavit svátek doma jsem nějak pochopit nemohl.

Stát Mexiko je na tom špatně. Vláďa, úředníci, policie, armáda je prolezlá korupci. Drogové kartely vyhlásili státu otevřenou válku - ta má za následek již 30000 obětí. Některé části Mexika jsou pod kontrolou mafie. Více než 10% populace emigrovalo do USA. "It's a war" prohlásil mexický prezident Felipe Calderon a situace se neustále zhoršuje. Utéct z takového státu i s rodinou, asi bych plakal radosti.

Život v Mexiku rozhodně není lehký, přesto svůj svátek slaví všichni. A bujaré. "Nepracuje se několik dní, jenom slavíme - fiesta, karnevaly, tanec, muzika, jídlo, ohňostroje vysvětloval mi Eustachio". "A Co vlastně slavíte? Vyhanli jsme Španělské kolonizátory. A to slavíte? Neměli by jste se lépe s nimi? Španělsko je na tom lépe než vy, lidé neutíkají, mají stabilní vládu, není tam korupce a válka". Eustachio se evidentně více než naštval. "Mexiko je moje vlast, možná chudá, ale jednou budeme stejně silní jako Španělsko".

"Co slavíte vy?, optal se on" My zas tak moc neslavíme hlesl jsem, marně jsem v paměti pátral po karnevalech, žranicích, několikadenních oslavách. Vzpomel jsem si na sovětské a české vlajky lepené na okna a domovníka který je kontroloval. Na prezidenta kladoucího věnec a rozdávajícího medajle. Vzpomel jsem si jak se spousta se Čechů vysmívá Američanům za jejich lásku k vlasti.

"Vy opravdu nemáte den, kdy všichni křičí Viva la republica Checa a každý kdo má pušku střílí do vzduchu? No máme, ale nekřičíme a nestřílíme", cítil jsem se trapné. "Moc tu vaší zem asi rádi nemáte", vychutnával si satisfakci za mou narážku na Španělsko Eustachio. Vrátil mi to ještě několikrát: "Oni neoslavují svou zemí, " hlásil pak každému Mexičanovi, který se u nás objevil.

Dnes jsem sledoval předávání řadu presidentem Klausem. A máme být na co hrdí. Měli jsme statečně legionáře, vojáky bojující v obou světových válkách, měli jsme a máme hrdiny bojující proti nacistům i komunistům. Česka armáda pomáhala v konfliktu jugoslávském, kuwaitskem, dnes posiluje svou přítomnost v Afganistanu. Za 20 let Češi dokázali že státu ohnaného drátem a zruinovaného komunisty vybudovat stát moderní, demokratický s životní úrovni o jaké se může Eustachiovi jen zdát. Skutečně nemáme být na co hrdi?

A proto: Viva la republica Checa. Plakat snad nebudeme, ale vlajku určitě příští rok vyvěsím.