Uz nekradu

Aneb, co jsem se naucil v mem prvnim zamestnani.

Asi pred 20ti lety jsem nastoupil do uceni obor kuchar - cisnik. Nechal jsem se zlakat pitomym serialem o kuchari Svatoplukovi Kuratkovi, rodice mi me rozhodnuti marne vymlouvali. Vidina rozmarneho zivota straveneho nekde na vysokohorske chate obklopen svudnymi lyzarkami byla neodolatelna.  Roky uceni uplynuly a me cekal prvni zamestnanecky pomer. Mel jsem spolu s ostatnimi nastoupit do ostravskeho hotelu Atom. Tesil jsem se, hotel byl jeden z mala zarizeni v okoli, kam prijizdeli devizovi cizinci a kde gastronomie nebyla komunisty degradovana na vyrobu hotovych jidel.  Ac durazne varovan, spolu s kolegou Petrem (timto srdecne zdravim) jsem odmitl vstoupit do klubu cs. sovetskeho pratelstvi pri nasem ucnovskem zarizeni. Odmena byla kruta. Pred nastupem do pracovniho pomeru nam bylo oznameno, ze jsme byli pracovne prerazeni do centralni vyrobny jidel. CVJka byla nocni murou pro vsechny z oboru, byla povestna nizkou kvalitou a zastaralym vybaveni. Byla to posledni stace pro kuchare, pracovat na "centralce" bylo cejchem profesniho selhani

Po nastupu jsem nafasoval holinky a sedivy stejnokroj. Teorie o marinovani stejku a protahovani hoveziho naucene ve skole vzaly za sve hned po nastupu.  Zato jsem se naucil michat polevku padlem a varit bujon z magi.  Naucil jsem se, ze kdyz se maly rizek poradne rozklepe a 2x obali, stane se velkym rizkem, ze dobrou sekanou dela strouhanka, ze vejce se da redit vodou, ze margarin spolehlive nahradi maslo atd, atd. Pracoval jsem v socialistickem podniku, ktery mel poskytovat za tezce vydelane penize kvalitni stravu delnikum.

V CVJ se pracovalo na 3 smeny, nocni "vyrabela" az 4000 porci, ranni expedovala, odpoledni fasovala a delala pripravu. Bylo mi zahadou, proc byla mezi presonalem neoblibenejsi nocni smena, kdo by chtel delat v noci? Jak jsem brzy zjistil na nocni se kradlo a ve velkem. O tom, ze se krade se vseobecne vedelo, system byl propracovan do detailu a probihal vcelku hladce ke spokojenosti vsech, jen ne stravniku.  Jidelnicek sestavovalo vedni spolecne se sefkucharem. Skladni dle poctu ojednanych porci vydavaly suroviny hlavnimu kuchari smeny. Pri 3 az 4. tisicich porcich denne to byly obrovska kvanta. Mnozstvi surovin na dodacich listech nikdy neodpovidaly skutecnemu mnozstvi dodaneho zbozi. Vedeni odebiralo z fasovaneho zbozi nejlepsi kusy masa, chybely predevsim drazsi potraviny jako maso, maslo, salamy, olej atd. Objemy zbozi byly nasledovne decimovany na nocni smene. Rozkradani melo prisnou a dodrzovanou hirearchii. Nejkvalitnejsi maso bylo pro kuchare, mene kvalitni pro pomocne kuchare, pomocne sily a uklizecky dostavaly jen maso mlete, vsichni pak maslo, salamy, olej, vejce atd. Bezne suroviny jako mouka, lusteniny, zelenina, koreni byly prakticky "volne" k dostani.  V dobe jarnich praci se ze skladu odvazely brambory na sadbu. Rozkradani bylo zalozeno na jednoduchem principu, cast potravin se rozkradla, cast byla nahrazena mene kvalitnimi. Konecny zakaznik tezko poznal resp. dokazal, zda jeho zaplacena porce obsahuje to, co dle normy ma.

V dobe, kdy jsem na CVJ nastoupil dosluhoval sefkuchar, byl to slusny clovek ze stare skoly, bohuzel proti komunisticke svoloci z kancelare vedeni nemel sanci. Vsichni jsme s napetim ocekavali, kdo bude na jeho misto jmenovan. K vseobecnemu prekvapeni se sefem stal nenapravitelny alkoholik, jehoz jedinym umenim byla schopnost nakrajet z 10 kg masa 120 porci (pri vaze 100 g na porci). Symbioza byla dokonala, vedeni drzelo nad ochmelkou ochrannou ruku a tolerovalo jeho chlastani,  on jim na oplatku plnil kazde prani resp. nakupni kosik.  Ja s Petrem jsme jej radi sledovali pri sekani kotlet, pri dostatecne hladine alkoholu v krvi byl velice zrucny a sekal precizne jako stroj. Pri ubytku mu zacal do sekery foukat bocni vitr a on musel  pod zaminkou nasvtevy WC napravovat vychylenou musku dvanactkou v chladicim boxu. To se opakovalo kazdych 20 min.

Knihu prani a stiznosti denne plnily zapisy o nechutnych jidlech, malych porcich a nizke kvalite. Obcasne kontrolni navstevy z vedeni VZSKG probihaly pokazde bez zavad a ke spokojenosti vedeni CVJ i kontrolnich organu. Ty odjizdeli z auty plnymi nakradeneho zbozi. Vzpominam si, jak jednou sefkuchar prohlasil, ze ho "stara prosila at uz nic nenosi, ze se chce taky jednou podivat do obchodu".

Prisel listopad 1989, zamestnanci zalozili Obcanske Forum a sepsali petici za odvolani vedeni. Vedouci petici precetla a prohlasila, ze klidne pujde. Ale at si vsichni uvedomi, ze pokud prijde nekdo novy, uz si neodnesou ani mrkev. Petice byla nasledne roztrhana a vedouci zustala ve funkci. Ja jsem odesel po nekolika mesicich, konecne jsem se naucil varit a postupne jsem se naucil nekrast. Trvalo mi to nekolik let.  Naucil jsem se, ze zlodeje nedela prilezistost, ale charakter. A ze kdo okrada jine, aby neokradal rodinu okrada sam sebe.