ZMĚNA STYLU POLITIKY JE NEVYHNUTELNÁ

           To co se v současné době děje v našem státě, je jen důsledek naprosté degradace politiky. Pletichaření, kupování si loajality výměnou za peníze či posty, povýšení stranických a osobních zájmů nad zájem obecný se stalo běžnou normou politických stran napříč sněmovnou.

         Je komické, když souzený Bárta hřímá o protizákonnosti. Když Sobotka, přistižený při „žonglování“ s náhradami, káže o morálce a slušnosti. Když Dolejš, natočený reportéry při snaze přijmout „odměnu“ za podpoření zákona, mluví o poctivosti. Když Nečas (a s ním i jiní politici) hájí přidělování „trafik“ ve státních podnicích jako běžnou politickou praxi.

         To vše je jen dokladem o naprosté odtrženosti politiků od obyčejných lidí. Od lidí, jejichž jménem se všichni zaklínají a za jejichž „vůli“ se tak často schovávají. To co se v posledních dnech děje na naší politické scéně je jen výsledkem amorálnosti některých politiků a zvrácenosti systému.

         Teď to „odnesla“ ODS. Strana, která zřejmě už překročila i tu nejzazší hranici. Otázkou je, která partaj bude další. Jen doufám, že policie a státní zastupitelství, které konečně mohou svobodně pracovat, nedostanou po volbách od nové vládnoucí elity znovu náhubek. Protože jako občan si přeju, aby se pod stejný tlak zákona dostaly strany všechny. Teprve pak totiž všichni politici pochopí, že nejsou nedotknutelní a nad zákonem. Až budou mít strach se nezákonně chovat. Pak teprve se snad politika změní.

         ODS má dnes paradoxně náskok. Padla až na samé dno a teď už může jen stoupat. Tedy, pokud se nerozhodne v tom bahně zůstat. Škoda jen, že pražské špičky nenaslouchaly svým organizacím včas. Třeba sokolovská oblast, navrhovala předčasné volby již zhruba před rokem a půl a nebyla sama. Vysloužila si pokárání a nálepku potížisty. Kdyby tenkrát nepřevážil mocenský zájem nad zdravým rozumem, nestalo by se zřejmě to, co se stalo. Volební preference nebyly tenkrát zdaleka tak mizivé, jako budou teď a strana se mohla vnitřně očistit od kmotrů, prospěchářů a parazitů. Mohla změnit svůj styl. Vrátit se ke svým kořenům a nabídnou pravicovému voliči to, co chce. Moderní konzervativní stranu, která v prvé řadě prosazuje pravicový program. Která se nenechává zatáhnout do podivných obchodů s mocí, prospěchem a politikařením. To je totiž to, co ji teď dostihlo.

         Budoucnost ODS má vlastně pouze dvě varianty. Buďto se zbaví všeho, co jí poškozuje, nebo se stane minulostí. Musí nabídnout nové tváře. Tváře nespjaté s žádným ze skandálů, s lobbisty, kmotry, podivnými podnikateli a zmanipulovanými zakázkami, nebo ji čeká postupný a potupný zánik. Kde takové lidi vzít? Stačí se dívat v členské základně. Nesnažit se vybírat podle toho kdo koho zná, jak je kdo využitelný, či jak se kdo dá ovládat. Vybírat je třeba na základě přízně obyvatel a výsledků práce. Je spousta velmi schopných starostů, poctivých podnikatelů a slušných lidí, kteří výsledky mají. Ti se ale do současného politického bahna zatáhnout nedají, protože je jim přednější sebeúcta než bezpracné vyjídání státního rozpočtu.

         K tomu je ale potřeba zásadní změna politiky. Změna zásadní, ale potřebná. Politik totiž musí získat zpět pokoru, empatii, schopnost naslouchat a vědomí, že slouží svým voličům. Pak nebude politik nadávka, ale slušné povolání.

         Možná jsem idealistou, ale myslím si, že takto to cítí většina obyvatel v tomto státě. ODS dostala bolestivou výzvu ke změně. Je jen na ní, jak s ní naloží a zda chce být první stranou, která přerodem projde. Nejbližší dny ukážou, jakou cestu si vybrala. Zatím mám ale pocit, že to znovu nikdo nepochopil. Napadáním a obviňováním vyšetřujících orgánů. Tvrdošíjné hájení pochybných činů a kontroverzních osob. Snaha o pouhé „škatulata hejbejte se“. Navrhování diskutabilních jmen do vrcholných funkcí (Kuba premiér). To je pro mě signálem, že se změny nechystají. Snad opravdu musí ODS zapadnout do bahna nevolitelnosti, aby příslušní lidé pochopili, že to o co se teď snaží, není to, co očekává pravicový volič. Škoda. Nezbývá než věřit ve zdravý rozum. Třeba se do naší politiky jednou vrátí a snad se toho dožiju.