Znovuoživená debata kolem Ústavy ČR nese všechny známky stupidity, kterou se politický a společenský život v Česku vyznačuje. Pochopit, o co v kauze jmenování doc. Putny profesorem jde, znamená nejen pochopit příčinu současného společenského marasmu, ale především důvod, proč z něj nejsme schopni vykročit.
Především je třeba si uvědomit, že nejde o spor mezi doc. Putnou a Hradem, ale mezi vědeckou radou UK a Zemanovým zbytnělým egem (také následek záhadné virózy?). Vášnivá debata o charakterových vlastnostech doc. Putny, ať už z řad jeho obhájců nebo protivníků, je zcela bezpředmětná. Je v kompetenci vědecké rady UK posoudit, zda doc. Putna splňuje podmínky pro udělení profesury. Profesura je titul akademický, uděluje se nikoli na základě osobních sympatií, ale vědecké způsobilosti. V tomto procesu je úloha prezidenta pouze formální, vystupuje pouze jako ceremoniář, nikoli ústavní činitel. Jediným důvodem, proč by mohl Miloš Zeman jmenování odmítnout by bylo podezření, že proces udělení profesury byl protizákonný. Nic takového se nestalo.
Naprostý nesmysl je pak následná diskuze nad Ústavou a její interpretací. Předně je třeba říct, že Ústava není, a z principu ani nemůže být, vyčerpávajícím popisem všech možných variant situací, které můžou nastat. Povaha Ústavy je deklaratorní, stanovuje základní principy, které jsou dále rozvedeny jednotlivými zákony. V případě udělení profesury se jedná o Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, který postup udělení profesury popisuje zcela jednoznačně. Výraz Ústavy "jmenuje" v tomto případě znamená "musí jmenovat". Pokud je subtilní právnický jazyk Ústavy pro Zemana (stejně jako pro Klause) nejasný, stačí se podívat do výše zmíněného vysokoškolského zákona. Problémem totiž není údajná nedokonalost naší ústavy, ale mizerná úroveň našich dvou posledních prezidentů. Nepamatuji se, že by podobné problémy nastaly během úřadování prezidenta Václava Havla. Problém není v Ústavě, ale v tom, že jsme si za prezidenta opět zvolili populistického křupana, nehodného funkce, kterou zastává.
Miloš Zeman rozjel své prezidentování skutečně ve velkém stylu. Po tom, co slíbil zatočit s politickými trafikanty udělal vše možné, ale především nemožné, aby dohodil trafiku Lívii Klausové. Následně znemožnil sebe i Českou republiku štvavými výroky v rakouském tisku a "korunoval" to nedůstojným chováním při vyzvedávání korunovačních klenotů. Zdá se, že Zemanova údajná inteligence je pouhá fáma.
Stejně jako jeho předchůdce Klaus zatahuje i Zeman do svého prezidentského působení zlozvyky z naší pokleslé politické scény - politikaření, ve kterém nejde o věc veřejnou, ale o vlastní cíle. Stejně jako se české právo v pojetí našich zákonodárců změnilo v služebnou děvku politické kliky, stejně tak bylo pošlapáno a překrouceno ústavní právo v pojetí Klause a nyní Zemana. V případě nejasností Ústavy je oprávněný k jejímu výkladu Ústavní soud. Nikoli prezident.
Pochopitelně Zemanovi o žádnou Ústavu a zákonnost nejde, na to zvysoka kašle. V nastalém zmatku, ve kterém získají navrh emoce nad zdravým rozumem, je pro něj mnohem snadnější získat pozornost a další sféru vlivu. Zemanovi jde o moc a Ústava je pro něj překážkou. Zemanovo veškeré úsilí směřuje k nalézaní slabin Ústavy tak, aby ji mohl zpochybnit. Zeman zkouší nejen co snese Ústava, ale především co sneseme a co si necháme líbit my, občané. O doc. Putnu jde až na posledním místě. Rád bych panu prezidentovi připomněl, že ani jako prezident nestojí nad zákonem, že je stejně jako my všichni ostatní povinen zákony této země dodržovat, i tehdy, když se mu to právě nehodí do krámu. Zeman se od začátku netají tím, že by současný politický systém rád změnil na poloprezidentský. Z celé dosti připitomnělé debaty na toto téma nějak uniká fakt, že Ústava a dělba moci je v rukou ústavodárného shromáždění, které jedná z vůle lidu. Není v pravomoci prezidenta Ústavu měnit. Zemanovy současné kroky lze bez nadsázky označit za protiústavní a měl by být za to hnán k zodpovědnosti.
I z toho důvodu je nešťastné, jakým způsobem zareagovala alma mater. Václav Hampl, rektor UK, se chystá na schůzku se Zemanem, aby si prý věc vyjasnili. Bez urážky, co ještě pan Hampl potřebuje od Zemana ujasnit? Zeman je protřelý politik a s těmi lze jednat pouze jedním způsobem: z pozice síly. Věc je jasná. Zeman nejmenoval doc. Putnu profesorem a jako důvod uvedl osobní nevoli, nikoli právní pochybení v procesu udělení profesury, jak připouští zákon. Zeman porušil zákon, na tohle právo nemá, není o čem diskutovat. To Zeman by si měl dělat vrásky, ne rektor UK.
Místo toho, aby Václav Hampl postupoval dle litery zákona, který je jednoznačně na jeho straně, projevil stejnou neúctu k zákonu jako Zeman, když přistoupil na jeho hru. Nepochopitelné. Právě tohle ilustruje, v čem tkví slabost této společnosti. Zákony, vzkazuje nám Zeman, jsou jenom pro vás, pro plebs. A my i v momentě, kdy je právo na naší straně, nejsme schopni narovnat páteř a chováme se právě jako plebs, zůstáváme poníženými slouhy naší politicko-ekonomické "elity". Vědeckou radu neponížil Miloš Zeman svým arogantním chováním. Vědecká rada se ponížila sama, když se po silných slovech poslušně přišourala na Hrad a utvrdila Zemana v jeho aroganci. To je od rektora UK smutná lekce.
