Český politik, dlouhodobě pobývající v paralelním světě bohulibého klientelismu, zahraničních kont a nadstandardního zabezpečení, stále nechápe, že jeho lži, polopravdy a vytáčky už na občana nedělají valný dojem. Starého psa ale novým kouskům nenaučíš.
Vezmu to popořadě. V neděli jsem sledoval rozpravu Václava Moravce s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Na otázku: "Pane ministře, jak dlouho ještě bude vláda přihlížet... na to, co se děje na českém trhu práce?", odpovídá Miroslav Kalousek: "...já si myslím, že centralizace dávek na úřadech práce byl správný krok... A nemá cenu zastírat, že při tom došlo k některým technickým problémům." Přitom nasazuje pan Kalousek svůj poker face a shovívavě vysvětluje duševně méněcenným deseti milionům, že je všechno v pořádku, jakoby šlo jen o nezbytné problémy doprovázející cestu českého státu ke světlým zítřkům. Tedy žádná neschopnost a pochybná smlouva, všechno je v cajku, jen žádnou paniku. Navíc pan Drábek prý přijal svou odpovědnost, dodává Miroslav Kalousek a už se nezdržuje vysvětlením, co si máme pod tím představit.
Postoj pana Kalouska, jeho snahu zlehčovat situaci a popírat odpovědnost za ni považuji za ukázku arogance. Je to jako kdyby jste někomu upustili pytel cementu na palec a když začne řvát bolestí, napomenuli ho: "Člověče, sakra ovládejte se! Pojďme si o tom pytlu cementu na vašem palci promluvit bez zbytečných emocí!"
Miloš Zeman se v souvislosti s problémy v Bulharsku vehementně zastal ČEZu, zahrál nám na strunu vlastenectví. Je to přeci náš ČEZ, naše pýcha. Co na tom, že ve stejnou dobu čelí ČEZ problémům také v Albánii, u podezřelého prodeje dceřinek se vyskytují notoricky známá jména a energie ČEZu patří k nejdražším v Evropě (což je v souvislosti s levnou pracovní silou v ČR skutečně zarážející). Jak pravil Andrew Johnson: „Vlastenectví je poslední věc, ke které se uchylují darebáci.“
Dalším aspirantem v soutěži Výrok roku je Petr Nečas, který označil žalobu na prezidenta za "obyčejnou lidskou pomstychtivost" a ještě to korunoval výrokem, že "je to věc, která poškozuje pověst celé České republiky." Přitom se tvářil ublíženě jako chlapeček, kterému právě na pískovišti sebrali kyblíček a lopatičku. Hlas i bradička se mu třásly potlačovaným rozhořčením. Petr Nečas nevidí problém v amnestii a generálnímu pardonu celé plejádě gaunerů, nevidí problém v tom, že amnestii spolupodepsal bez vědomí vlády (která za ni nese odpovědnost a tudíž o ní měla vědět). Nevidí dokonce problém ani v tom, že Úřad vlády neeviduje žádný záznam nebo dokument, jenž by souvisel s amnestií prezidenta a zůstává otázkou, kde a kdy Petr Nečas amnestii spolupodepsal a zdali vůbec je tedy amnestie platná. Pan Nečas je tak nějak lidsky dotčený, zřejmě proto, že nechápeme, jak to s námi myslí dobře. Navíc prý si neuvědomujeme, jak poškodíme obraz našeho státu v zahraničí. Já si tedy myslím, že zcizení diplomatického pera bylo větší faux pas a po tom, co předváděl celé roky před zahraniční veřejností Václav Klaus, bych chápal žalobu na něj naopak jako kladný signál ven, že tu nejsme úplně všichni padlí na hlavu.
S humornou vsuvkou k debatě o amnestii přišel pronikavý myslitel ODS, senátor Kubera. Kdepak myslitel, filozof to je a jaký, panečku! S pobavením moderátorovi ČT vysvětluje, prý osobně slyšel v Senátu, že senátoři hlasující pro žalobu na prezidenta tak učinili s ohledem na přání svých voličů. Volený představitel je konsternován představou, že by měl při své práci brát ohled na přání svých voličů. To snad ani nepotřebuje dalšího komentáře.
