Já nejsem idiot, já jsem jenom děsně rafinovanej

“Myslím, že pan prezident Zeman tím něco sleduje,” vyjádřil se ve středu Václav Klaus s výrazem, jakoby nemohl prozradit víc. Zřejmě měl obavu, že obyčený prosťáček by neředěnou pravdu, kterou velikáni jako on nesou celoživotně na svých bedrech, jednoduše neustál. Princip Occamovy břitvy v podobných případech ovšem říká zcela jednoznačně: netřeba za vším hledat složité záhady, to nejjednodušší vysvětlení je nejspíš také to pravdivé.

Klausovy postřehy se často vyznačují nepůvodností. Rád přejímá cizí myšlenky za své, pokud se mu jeví dostatečně provokativní na to, aby mu zajistily kýženou pozornost. O den dříve než se vyjádřil Klaus, zveřejnil Roman Joch na České pozici spekulaci, že Zeman se snažil svými vulgarismy maskovat selhání v Číně. Vzhledem ke zmíněné Klausově zálibě inspirovat se v cizí kuchyni, se vnucuje pochybnost, zda jde opravdu o dvě nezávislá vyjádření dokazující opodstatněnost takového názoru. Mnohem pravděpodobněji jde o pouhou spekulaci pocházející z jednoho zdroje, z článku Romana Jocha. Nebo máme snad začít věřit, že Zemanovo komické kymácení nad korunovačními klenoty mělo být rovněž rafinovaným vyjádřením něčeho intelektuálně nezměrně hlubšího? Pokud ano, byl by Miloš Zeman vskutku nedostižným mistrem jinotajů.
S Romanem Jochem lze souhlasit do té míry, že hospodské vulgarity by neměly překrýt Zemanovo extempore v Číně. Primární stránkou Čínské exkurze jsou zájmy, které Zeman přiletěl hájit. Byly to opravdu české zájmy? PPF je společnost se sídlem v Holandsku a s Českem má společné pouze to, že Kellner, údajný majitel, je Čech. Ještě záhadněji se jeví banka J&T. Podle Final Wordu Číňané v bance koupili 30% podíl. To nejzajímavější ale je, že nikdo nezná její koncové majitele a poslední známý rating banky, udělený agenturou Moody’s, byl E+. Je přinejmenším k zamyšlení, jakýmžeto způsobem ČNB "pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v ČR”, když nechá v českém bankovnictví působit takhle podezřelý subjekt. V čem pak spočívá přínos takového netransparentního šolichu pro Českou republiku by jeden potřeboval dovysvětlit.
O to smutněji vyznívá Zemanovo trapné podlézání, přesahující zdaleka to, co by mohlo být chápáno jako nezbytná vstřícnost pro uzavření pochybného byznysu. Jeden názor z komentářů k článku Romana Jocha vševědoucně namítá, že prý morálka do politiky nepatří. Jenže v Zemanově případě nebyla odsunuta stranou pouze morálka, ale i zdravý rozum. S politikou se to má stejně jako s byznysem, důležité je, aby byl účastník vnímán jako silný partner, byť s odlišným názorem. Podlézavým slabochem pohrdá nakonec i ten, komu jest podlézáno. A to se právě přihodilo Zemanovi. Český krteček byl obskočen čínskou pandou, navíc z ryze privátních důvodů. Podle názoru sinologa z deníku Echo24 se obchodní partneři Číny v zásadě dělí na dvě skupiny: jednu skupinu tvoří státy, které s Čínou chtějí obchodovat, přesto nesouhlasí a kritizují celou řadu jejích postojů (např. USA). Druhou skupinu zájemců o obchod s Čínou tvoří zoufalci, kteří jsou zbytku světa ukradení a ti se poznají podle servilního podlézání Číně (jako např. KLDR). Čínu přesto zajímá především ta první skupina a je od Zemana kontraproduktivní zařadit se svým výstupem na úroveň tupých aparátčíků z KLDR. Prezentovat takový opilecký exces jako projev politického pragmatismu je úsměvné.
Co by českému voliči především nemělo uniknout je fakt, že přes pokrytecky proklamovanou touhu být prezidentem dolních deseti milionů posloužil svým servilním chováním v Číně prezident Zeman především privátním zájmům. Pravý důvod prezidentovy cesty do Číny shrnuje příznačně už samotný název textu analytičky Echo24, Lenky Zlámalové: Desítky miliard pro české miliardáře. Veřejný výprodej českého státu pokročil do své další fáze, přístup k nejcitlivější části naší ekonomiky, energetice, financím a infrastruktuře, získala Čínská CEFC a to v době kdy BIS vydalo zprávu varující před “zvyšující se aktivitou čínských zpravodajských služeb na našem území”. Prozatím jediným hmatatelným výsledkem nových vazeb s Čínou pro zemanovských dolních deset milionů je zpochybnění jejich základních lidských práv. Zdá se, že text české národní hymny “Kde domov můj?” získává zcela nový, notně ironický rozměr.
P.S. O další ilustrativní ukázku diplomatické a politické úrovně hradního týmu Miloše Zemana se aktuálně postaral jeho poradce, Zdeněk Žák. Podle Lidových novin se bez uspokojivého vysvětlení připojil k delegaci odlétající do Oxfordu na oslavu 25. výročí pádu komunismu, přestože nebyl nikým pozván. Podle Lidových novin se jeden z pořadatelů, Jessie Hrones vyjádřila následovně: „Zdeňka Žáka jsme nezvali, nikdo ho oficiálně nezval.… Nechtěli jsme skandál a vyvádět ho ochrankou, tak jsme ho tu nechali.“ Problém o to trapnější, že pan Žák se následně přifařil i ke slavnostnímu obědu, kde se s ním rovněž tak nějak nepočítalo. Projevil tak noblesu na úrovni lunchmeatových dobrodruhů atakujících v 90. letech přímořská letoviska. Doufám, že si nezapomněl vzít své o dvě čísla větší sako a oblíbenou kravatu, barevností předčící pověstné havajské košile. Když už, tak už.