Dívčí válka

Podle názoru ředitele Občanského institutu Romana Jocha kvóty pro ženy porušují lidskou svobodu, zaznělo hned na začátku v diskuzi o kvótách moderovaném Danielou Drtinovou (DV TV). Argumentuje, že ve svobodné společnosti si lidé mohou do stran či hnutí sami zvolit koho svobodně chtějí. Pokud si to volič žádá, může být na kandidátce klidně i 100% žen. Proč by nám ale měl někdo předem diktovat, jaké zastoupení mužů a žen v politice má ve výsledku být? Jak mohou být volby svobodné, když má být předem zaručen “žádoucí” výsledek?

Úvodní názor Romana Jocha zazněl dostatečně jasně, bohužel stejně jasné odpovědi jsme od druhé strany diskuze, Marcely Adamusové z Fóra 50%, nedočkali. Paní Adamusová z neziskové organizace Fórum 50% vystupuje, na rozdíl od Jocha, na podporu zavedení kvót pro ženy v politice. Název neziskové organizace Fórum 50% odkazuje na ženskou půlku společnosti a může tak podsouvat dojem, jako by organizace byla mluvčím všech žen, ačkoli takový mandát doopravdy nemá.
Pokud paní Adamusová tvrdí, že je naše společnost mužská a pro muže, pomíjí skutečnost, že muž a žena se jako rozdílní tvorové realizují sobě vlastním způsobem. A zároveň podceňuje fakt, že například děti rodí a primárně vychovávají ženy a tím i zásadně formují budoucí generace. Ostatně o tom, jak ona domnělá mužská nadvláda často vypadá, jsme se mohli zcela nedávno přesvědčit v případě expremiéra Petra Nečase. Jak se ukázalo, bez ohledu na kvóty, ústavu či přání voličů, řídila premiéra i tuto zemi blonďatá amazonka s dominantními sklony.
Argumenty paní Adamusové, kterými dokládá nerovné příležitosti žen v politice jsou někdy oprávněné, někdy jí zase uniká fakt, že nejde pouze o specificky ženské problémy. Například politické funkce okupují strany, které brání ve vstupu do politiky komukoli, kdo není členem bratrstva černé pracky, nikoli jen ženám. Není třeba hned za vším hledat démona patriarchátu.
Koneckonců ve společnosti najdeme více příkladů nerovnosti, například sociální. Z jakého důvodu bychom měli takto pomáhat jedné diskriminované skupině a jiným zase ne? Takové chování by bylo diskriminační vůči těm, kterým se nedostalo stejné pozornosti.
Ženy, které se již prosadily pak prodělají hned dvakrát. Jednak se jiné ženy dostanou díky kvótám na stejné pozice bez práce a zároveň na ty schopnější dopadne stín podezření: “Ta se tam stejně dostala nejspíš jen díky kvótám!”
Marcela Adamusová by ráda “prolomila bariéry”, které prý brání ženám v přístupu do politiky. Jaké bariéry chce ale prolamovat, když tu žádné legální bariéry nejsou, jak trefně vystihl podstatu problému Roman Joch? Ženy i muži si jsou před zákonem rovni. Pokud tady nějaké bariéry jsou, jsou to bariéry zvykové, ale ty přeci z principu nelze prolamovat právní normou! Pouze právní bariéry lze prolamovat právní normou, zvykové bariéry nelze prolomit jinak než tím, že staré zvyky společnost postupně nahradí zvyky novými. K tomu mohou napomáhat osvětou organizace jako Fórum 50%, problém je, že je to práce dlohodobá a nevděčná. Prosazovat své názory na úkor občanských svobod se v takové situaci jeví jako sice lákavá, ale nebezpečná zkratka.