Ceny české filmové kritiky: mírný pokrok v mezích zákona

Zprávu o vzniku Cen české filmové kritiky, které měly být důstojnou alternativou elitářským Českým lvům, přivítali s nadějí filmoví kritici i mnozí diváci. Český lev ztratil důvěryhodnost nejen protěžováním úzké skupiny tvůrců, ale i díky dosti svéráznému smyslu pro „humor“, kterým se vyznačovalo slavnostní předávání cen. První Ceny české filmové kritiky byly vyhlášeny 13. ledna a názory na to, nakolik se podařilo České filmové komoře svému závazku dostát, nejsou až tak jednoznačné.

Předesílám, že nejsem profesionální filmový kritik (pouze kritický divák) a neúčastnil jsem se osobně slavnostního večera v divadle Archa. Přesto jsem si na základě výsledků hlasování a několika následných článků dokázal udělat, snad poměrně přesný, obrázek o úrovni nejen hlasování, ale i samotného aktu předávání cen.

V době kdy píši tento článek, jsem na internetu zaznamenal 4 příspěvky, které podrobněji komentovaly Ceny filmové kritiky. Článek Aleny Prokopové (Alenčin blog), Terezy Spáčilové (iDNES) a Dariny Křivánkové (Reflex) hodnotí jak slavnostní večer, tak i samotné výsledky hlasování poměrně kladně. Darina Křivánková dokonce vševědoucně tvrdí: „Byl to skvělý večer. Na tom se 13. ledna v divadle Archa shodli všichni...“ Zcela jisté ale je, že zdaleka ne všichni, vzhledem k tomu, že filmový kritik Kamil Fila přišel s mnohem odlišnějším pohledem na věc.

Není to ostatně poprvé, co názor Kamila Fily jde proti názoru kolegů. Na stránkách Cinepuru lze stále ještě dohledat jeho editorial, ve kterém kdysi zpochybnil monotónně uctivý tón nekrologů za Jiřího Cieslera několika kritickými postřehy k osobě právě zesnulého filmového kritika a pedagoga. Přestože byly jeho formulace, dle mého názoru, decentně podané, vyvolaly mezi příznivci Jiřího Cieslera vlnu nevole, kterou vyjadřovaly často urážlivým způsobem. Následná diskuse pod článkem se stala smutnou ukázkou neschopnosti argumentovat a netolerance lidí, z nichž někteří jsou respektovanými přispěvateli filmových rubrik. Obdobně dopadla názorová „přestřelka“ s recenzentkou Darinou Křivánkovou, která proti Filovým argumentům dokázala postavit pouze osobní invektivy. Prozatím se lze jen dohadovat, nakolik se mu podaří vyvolat přínosnou diskuzi tentokrát.

Role filmového kritika, myslím si, by měla být vykonávána s pocitem odpovědnosti vůči filmu a nikoli vůči lidem z branže, pro které je v mnoha případech jen vstupenkou do pochybného, česky uťápnutého mediálního nebe. Názory, které zazněly v článku Kamila Fily, jsou blízké postojům minoritních příznivců filmového umění, které masová média obvykle ignorují. Hodnotit úspěch večera podle rautu a slušivých ubrusů, které tak zaujaly Darinu Křivánkovou, přísluší bulvárnímu novináři a nikoli filmovému kritiku.

Po přečtení zprávy, že předávání Cen české filmové kritiky bude moderovat Petr Nárožný, se mě už předem zmocnily určité pochyby. Pokud nechápeme moderátora pouze jako školeného rutinéra, pak bych od takové osoby očekával alespoň základní orientaci ve věci, kterou moderuje. Jen tak může být rovnocenným partnerem svému publiku. Není mi známo, že by se Petr Nárožný jakkoli angažoval v oblasti filmové kritiky nebo vědy a jeho invektivy na adresu filmových kritiků, které reprodukuje ve svém článku Kamil Fila, jen potvrdily mé obavy. Nechápu, proč museli filmoví kritici poslouchat na vlastním večírku stokrát omleté a nesmyslné vtipy o kriticích, které pramení z naprosté neznalosti věci a nemá tudíž ani smysl na ně reagovat a to i kdyby zazněly kdekoli jinde. Na Febiofestu například vystupoval jako moderátor programový ředitel Štefan Uhrík, který byl nejen zábavný, ale pro danou skupinu diváků díky své odbornosti i podstatně důvěryhodnější a bližší.

Přestože výsledky hlasování vykazují ve srovnání s Českými lvy vyšší míru soudnosti a nesrovnatelně lepší orientaci hlasujících v české filmové tvorbě, přesto si u některých ocenění nedokážu představit argumenty hlasujících, proč právě tento film a v této kategorii. Vysvětluji si to nízkou úrovní znalosti řemesla a vkusu, které zřejmě nejsou dostatečně kultivovány i díky dlouhodobě bídné úrovni českého filmového řemesla. Jen tak si dovedu vysvětlit, že Nejlepším dokumentem se stal eticky sporný film Katka Heleny Třeštíkové a Nejlepším mužským hereckým výkonem ve vedlejší roli byl oceněn už léta konstatně identický herecký projev Karla Rodena. Obávám se, že spíše než odborný názor zde opět zapůsobily osobní sympatie, které v malém českém prostředí s téměř incestními vztahy, znamenají mezi lidmi dané profese víc než faktické kvality. Ale kdo jiný by měl být schopen odhlédnout od osobních sympatií než právě filmoví kritici?

Co se týče hlasování, jména hlasujících i způsob jakým hlasovali lze dohledat na stránkách www.filmovakritika.cz. Překvapivě na něm figuruje řada lidí, od nichž jsem v posledních letech nebo dokonce vůbec neviděl nikde žádný článek nebo recenzi a naopak jsem v něm řadu jmen postrádal, především lidí z okruhu redakce Cinepuru. Neměla by být podmínkou označení filmový kritik publikační činnost?

Deklarovaná snaha změnit tristní stav nastolený Českými lvy zůstala někde napůl cesty. Problém vidím především v nedostatku výrazných osobností filmové kritiky, které by dokázaly vytyčit skutečně profesionální umělecké standarty. V rukách osob nevýrazných schopností upadá česká kritika do průměrnosti, kde hrají příliš velkou úlohu osobní vztahy a vzájemné sympatie. Výsledkem je, že místo toho, aby se reflektovala skutečnost a ocenila opravdová kvalita, vyrábí se virtuální realita umožňující určitým lidem hrát na mediálním jevišti role, které jim de facto nepřísluší. Pokud se nové osobnosti objeví, je pochopitelné, že to bude spíš v nastupující generaci, než mezi zavedenými jmény.