Schyluje se k reformě či nikoliv? Současná vláda dosud žádnou nepředstavila, všichni jsme si vědomi, že úprava poplatků není reformou. Klíčovou věcí je ovšem zbavit zdravotnictví jeho zvláštního postavení přiřadit mu status komerční služby, který je pro něj přirozený.
Prvním klíčovým atributem, který musí každá služba mít, je cena. Všichni už snad víme, že nás lékař neošetřuje zdarma a ani za těch 30 Kč, ale málokdo ví, kolik si za svou práci účtuje. Je správné, abychom měli informaci o ceně předtím, než službu využijeme. Pro lékaře a zdravotnická zařízení by tedy neměl být problém zveřejnit kompletní ceník úkonů jak ve zdravotnickém zařízení, tak na internetu. Myslím, že to spoustě lidí, kteří dosud žili ve snu bezplatného zdravotnictví, způsobí šok, ale bez cenové informace se nikam neposuneme.
Druhým klíčovým atributem je změna způsobu placení za zdravotnické služby, zdravotní daň je potřeba transformovat na pojištění a přímou platbu. Pojištění je potřeba mít v nominální výši a na ryze komerční bázi. Bude nutné vydefinovat základní pojistku, kam by měli spadat akutní stavy a nákladné zákroky, život ohrožující onemocnění. Tato pojistka by byla povinná pro všechny a sociálně slabším by ji hradil stát, stejně jako státním pojištěncům. Zákroky mimo tuto pojistku se mohou lidé rozhodnout pojistit či nikoliv, v případě nepojištění by zákrok hradili z úspor.
Zdravotní pojišťovny by nepodléhaly žádným zvláštnostem, byly by to normální komerční pojišťovny a dohled nad nimi by vykonávala ČNB. Předmětem dohledu by byla stejná kritéria jako u jiných pojišťoven, zdravotnictví přestane být zvláštním uzavřeným systémem pod ministerstvem zdravotnictví a začne generovat zisky. Stejně tak musí zisky generovat i zdravotnická zařízení, stav, kdy zdravotnictví je neziskové, dotované a zároveň si na něm mnoho lidí mastí kapsu, je výmluvnou ukázkou, jak končí "vlastnictví všeho lidu", které vždy v důsledku ovládá skupina vyvolených.
Zdravotnické služby nejsou nic zvláštního, jsou to služby jako každé jiné. Hraní si na výlučnost, kterou musí mít v rukou stát, nás stojí až 40 mld., které se ve státním, ušlechtile "neziskovém" systému prostě ztratí. Stojí nás, že 20 let od pádu komunismu občas narazíme na zařízení, kde se zastavil čas. Stojí nás, že odvětví se nálézá před kolapsem lidských zdrojů. Stojí nás, že platíme odvody ve výši 13,5 % a nemáme tušení, zda je to moc, či málo. To musí skončit. Pokrytectví, kdy jsme vychováváni, že zdraví je jedna z nejcenějších věcí na světě a zároveň, že zdravotnictví je bezplatné, je načase ukončit.
Možná budete namítat, že pokud se za tyto služby bude platit přímo, někteří na ně nemusejí mít. Ale to je problém sociální, ne zdravotní. Od toho máme sociální systém. Pouze a jen sociální systém je kompetentní nástroj k řešení sociálních problémů. Nemůžeme řešit sociální problémy přes zdravotnictví stejně jako je neřešíme přes pekařství, protože někdo nemá na chleba.
