Po vpádu na Krym už svět nikdy nebude stejný. A stejné nebude ani Rusko. Západ dlouho přehlížel fakt, že se na něj putinovské vedení Ruska dívá stále jako na nepřítele. Přehlíželi jsme fakt, že se jedná o totalitní zemi, kde je omezována svoboda slova a pronásledována opozice. Nepřikládali jsme pozornost tomu, že považuje své sousedy za nesvéprávné součásti své moci. Přesto všechno jsme se chovali k Rusku, jako by to byla normální země. Normální země to však není a na naši podanou ruku plivla.
Obsazení Krymu se muselo Putinovi zdát jako velké vítězství, ale ekonomicky i politicky si tím podřízl větev. Rusko ztratilo zahraniční investice i důvěru mezinárodního společenství. A svými postoji nedává vedení Ruska žádnou naději, že se může situace uklidnit. Tento střet má několik pokračování, ani jedno není dobré pro Vladimira Putina.
Z vojenského pohledu Rusko udělalo hodně, aby vrátilo své armádě dřívější slávu. Operace Krym byla provedena rychle, překvapivě a bezchybně, využila skvěle vycvičené jednotky, neoznačené bandity i informační prvky tak dokonale, že Ukrajina ani západ neměli čas na účinnou reakci bez toho, aby na ně bylo pohlíženo jako na krvelačné a po válce toužící bestie.
Elitní ruské jednotky jsou i nyní u hranice s Ukrajinou. Rovněž jsou schopny si hravě poradit s ukrajinskou armádou a ovládnout východní části Ukrajiny. Tedy skoro. Tady už začínají velmocenské plány narážet na krutou realitu. Zatímco Krym má převahu ruských obyvatel a ostatní lze jakž takž zvládnout metodou cukru a biče (vyšší platy a důchody, příliv peněz z Ruska, lepší život versus vyrabované byty ukrajinských vojáků odmítajících kapitulaci), východ Ukrajiny je jiný a nad připojením k Rusku nejásá.
Putin zkusil stejnou taktiku ve Slavjansku, ale dopadlo to katastrofou. Žádné vítání a ze 130000 města dorazilo na podporu slabých tisíc obyvatel, kdoví kolik bylo dovezeno přes hranici. Možná že východ země volil proruského Janukoviče a majdanisty pohrdá, ale ruští vojáci by rovněž končili s prostřelenými hlavami a podřezanými krky. Pokud chtěl Putin připojit východ Ukrajiny a propojit ho s Krymem a Podněstřím, už nyní je mu jasné, že kromě enormních nákladů a ztrát si nadělí další neklidnou oblast.
Kromě toho taková vojenská akce může dotlačit k akci i NATO, které se sice k akci rozhoduje pomaleji, ale pokud se k ní rozhodne, je schopné zničit chloubu ruské armády u ukrajinských hranic velmi rychle a s minimálními ztrátami. Ruská armáda je stále odvedenecká, nikoliv profesionální. Po zničení elitních gardových jednotek Rusko nemá nic, čím by dokázalo NATO účinně čelit. Jistě, má jaderné hlavice, ale spustit jadernou válku na Zemi, když víme, co to dokáže udělat s klimatem, na to musí být člověk opravdu cvok.
Je prakticky jisté, že by pak Rusko dostálo ponížení, muselo vyklidit Krym, zrušit černomořskou flotilu a opustit rovněž draze budovanou základnu v Sýrii. Současné vedení by čekal mezinárodní válečný tribunál, Rusko by se pravděpodobně decentralizovalo, možná by vznikly nové státy, proběhla by demokratizace, deputinizace, demonopolizace. Rusko by začínalo od základu, i když ne úplně od nulového. V ruském národě je mnoho vzdělaných lidí žijících na západě, kteří by dokázali vést zemi ke svobodě a prosperitě.
Druhý scénář je, že Putin nyní couvne a přestane podporovat separatisty, asi ne úplně, ale zkrátka se situace uklidní a jednotky se stáhnou od hranic. Pak čeká Rusko diplomatická bitva o Krym, kterou nemá šanci vyhrát. Mezinárodní společenství nepřipustí precedens dobyvačné války, navzdory náklonosti většiny místních k Rusku. Rusko mělo zkrátka o Krym požádat diplomatickou cestou, případně si ho koupit, jako kdysi Američané Aljašku. Asi by se tomu nikdo zas tak nepodivoval. Putin bude muset vynaložit značné úsilí k zásobování Krymu základními potřebami. V takovém scénáři bude jakýsi status quo, ale nikdy Rusko nebude důvěryhodnou zemí.
Ekonomicky se Rusko podílí na světovém HDP 2-3 procenty, méně než Japonsko v době útoku na Pearl Harbor. Dobré připomenout, že Japonci byli doslova zmasakrováni technickou převahou USA, které v průběhu války vyvinuly mnoho nových technologií, zatímco Japonsko žádnou. Ruské HDP je navíc derivátem cen surovin, které exportuje, i těžební průmysl je závislý na zahraničních investicích. V Rusku zkrátka žádné pokročilé technologie nejsou. Ani nebudou. Důvodem je absence svobody.
Totalita vždy vyžaduje ke svému udržení potlačování svobod, médií, komunikace a nezávislého myšlení. Ale bez nezávislého svobodného myšlení není rozvoje. Proto totalitní východní blok nikdy nemohl porazit svobodný západ. Proto je i Putinova totalita odsouzena k porážce.
Dobytím Krymu Putin posílil svoji oblibu, ale to nebude trvat dlouho. Odřízl přísun zahraničních investic, které byly to jediné, co drželo v Rusku růst životní úrovně. Ztráta důvěry mezinárodního společenství je pro Rusko likvidační a podpoře pro Putina platí snadno nabyl, snadno pozbyl.
Instinkty svobody mají v sobě zakořeněny všechny lidské bytosti, nezáleží na tom, že Rusko jako stát nikdy svobodu nepoznalo. Rusové si nenechají neustále blokovat svůj internet, omezovat své myšlenky a podřizovat se diktatuře úředníků a se zastavením růstu životní úrovně jsou Putinovy dny v čele země sečteny. Čím dříve Putin padne, tím lépe pro Rusy i pro západ. Skanzen totality nemusí zrovna zabírat tak velkou část planety, jedna KLDR docela stačí.
