Sto dnů hájení má vláda dávno za sebou, její slova a činy ale stále připomínají období předvolební. Padá slib za slibem, kdo všechno dostane přidáno, co všechno bude podpořeno, co všechno se postaví, jak se daně nezvýší, ale naopak DPH sníží, léky zlevní, poplatky zmizí, závazky k NATO budou plněny a dokonce i politici by mohli po letech zmražení platů pocítit růst.
Takové výdaje může zaplatit jen "oslíčku, otřes se!". Andrej Babiš není tím oslíčkem, Agrofert to sám neutáhne, pohádkového oslíčka ještě nikdo neobjevil, takže tím jediným oslíčkem, který je k dispozici, je opět daňový poplatník.
Daňový poplatník si ovšem také chce vyhodit z kopýtka. Chtěl by nový počítač, novou televizi, potřebuje zařídit byt, chce navštívit zajímavá místa po světě, narazí na přítelkyni, pak přijdou děti, které toho také mnoho potřebují i "potřebují".
Kdyby si daňový poplatník splnil všechno hned, pravděpodobně bude brzy po mejdanu následovat pád na studenou bankrotářskou dlažbu. Musí si zkrátka vybrat, co je nejdůležitejší a podřídit tomu vše ostatní.
Vláda pošilhává po dalších příjmech, ale ty musí sebrat daňovému poplatníku. Sice se každého snaží přesvědčit, že to sebere tomu druhému, ale takhle to nefunguje.
Vláda se musí naučit zásadní věc. Nikdo ji nechce dát více, než jí nyní dává. Místo slibování nesmyslů, na které nemá a nikdy mít nebude, ani kdyby všechny zdanila jak mourovaté, by se měla soustředit na to, co dělá, proč to dělá a čeho chce dosáhnout. Proč tu vládu vůbec máme a každý měsíc se smutkem pozorujeme, jak slupne téměř polovinu našich příjmů, aniž bychom je kdy spatřili.
Smysl definice priorit není jenom v tom, aby stát neudělal bankrot. Skrze priority vláda prezentuje smysl své existence. Bohužel současný premiér asi vynaložil veškeré své kapacity na to, aby premiérem byl, ale nezbyly žádné, aby odpověděl na otázku proč se premiérem stal.
Podle prohlášení jeho ministrů asi proto, aby stát utratil co nejvíce peněz, což je velmi chabý důvod existence. Spíše důvod, aby ho daňový poplatník vzal holí přes hřbet.
Já jsem ochotný pochopit, že pro vládu sociálních demokratů budou asi jiné priority, než pro vládu TOP09, co nejsem ochotný pochopit, že nic jako priority tato vláda nestanovila. Všechno je priorita, tedy prioritou není vlastně nic. Samozřejmě, že stanovení priorit neznamená, že se vykašlete na vše ostatní, ale znamená to, že ostatní se musí uskromnit v zájmu naplnění priority.
Nelze řídit vládu stylem tomu dám, tomu dám, tomu dám, na toho se nedostalo, tak zvedneme daně. Na ministerstvech nejsou králové, ale podřízení premiéra. Premiér musí své ministry vést, musí určit, čeho vláda dosáhne, jak toho dosáhne a ministři to budou respektovat a potáhnou za vládu jako celek, ne za své ministerstvo, jak je v této zemi často velebeným, ale nebetyčně hloupým zvykem. Možná proto, že na ty premiéry jsme moc štěstí neměli.
Od této vlády jsem nic zásadního nečekal, jen se nechci chytat za hlavu pokaždé, když nějaký člen vlády otevře pusu. Moje prosba k vládě je prostá: Milé děti, ujasněte si, čeho chcete dosáhnout. Pokud to nevíte, jděte domů.
Nechť je příští premiér skutečný premiér s rozhledem, znalostmi a leadershipem, který chce být premiérem, aby něco v této zemi změnil, ne proto, aby byl premiérem.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
