Dostala se mi do rukou publikace Petra Macha "Jak vystoupit z EU". Je to velmi zajímavé čtení, na kterém je zřetelně vidět konfliktní linie mezi zastánci a odpůrci evropské integrace z pravé strany politického spektra. Zjednodušeně, podporuje evropská integrace svobodu nebo ji naopak omezuje?
1) Demokratický deficit a rozhodování v EU Nevím, zda je toto postoj všech euroskeptiků, ale pan Mach dokázal ve své knize degradovat rozhodovací proces na rozhodování nevolených úředníků a Komise. Právo iniciovat legislativu má opravdu pouze Komise, následně pak ale musí předloha projít Parlamentem i Radou. Parlament má demokratickou legitimitu od lidu z voleb, Radu tvoří zástupci národních vlád, vláda rovněž vzešla z voleb. Dochází zde k démonizaci demokratického deficitu uvnitř EU do obludných rozměrů, nechám na čtenářích jeho knihy, zda je to cíl nebo zda Petr Mach jen nechápe a nezná rozhodovací procesy v EU. Z jeho logiky dochází k tomu, že snad všichni hlasují v rozporu se svým přesvědčením, že volby do EP nemají smysl a že EU není reformovatelná. Chybí zde elementární rozhled, který je pravděpodobně základní příčinou vyvození podivných závěrů z podivných východisek.
2) Národní zájmy Pan Mach se velmi často ve své knize dovolává obrany národních zájmů. Ovšem co je to národní zájem? Zájem ČR? Zájem státu? Je snad zájem státu mým zájmem jako občana? O tom mám silné pochybnosti. Je národním zájmem ČR, aby byly vyšší daně a větší přerozdělování? Čech pravičák vám odpoví jednoznačné ne, zatímco Čech levičák jednoznačné ano. V některých otázkách, ne-li ve všech, neexistuje národní zájem, protože národ nikdy nebyl, dodávám naštěstí, názorově jednotný (KSČ navzdory). To, co existuje, je názor jednotlivce. Ale skupinové názory neexistují. (Podobně hájí např. Roman Joch koncept lidských práv jednotlivce proti konceptu práv skupin.)
Nepřehlédnutelné na Machově knize je, s jakou vehemencí protestuje proti snižování hlasovacích práv ČR. Dělá to bez ohledu na nějakou přijatelnost pro partnery či elementární logiku spravedlnosti. Viz str. 26 prostřední odstavec. Následující citace mluví za vše: "To by pro desetimiliónovou ČR v EU s 500 milióny obyvatel znamenalo pokles na pouhá 2 % hlasů."
3) Pojetí svobody Pan Mach pojmenoval svoji stranu jako "Strana svobodných občanů". Pokud se ale prokoušete zmiňovanou knihou, zjistíte zvláštní věc, totiž že svoboda pro občany je v jeho pojetí omezena národními hranicemi a je na každém státu, jakou svobodu svým občanům umožní. Prosazuje koncept konkurence právních řádů a hlasování nohama. Co je svobodného na tom, abych byl nucen opustit svůj domov kvůli špatné vládě? Vláda z principu příliš dobrá ani býti nemůže, takže kolikrát za život by byl člověk nucen se stěhovat?
Práva, která jako svobodní občané máme, se neopírají o právní řád ČR, neboť tu byla dávno před ním. Naše práva, svobody, jsou vrozené od přírody. Pokud jsme se rozhodli, že si zřídíme nějaké instituce (státy, mezinárodní organizace, integrační uskupení), pak proto, aby tyto naše přirozené svobody rozšiřovaly a bránily, ne je omezovaly. Pokud se instituce chová tak, že naše přirozené svobody omezuje, jsme oprávněni naše svobody bránit všemi prostředky (nemohu zde nepřipomenout protikomunistický odboj a skupinu bratří Mašínů). Nevidím žádný důvod, proč bych měl opět ukazovat na hranicích cestovní doklad, jak po tom Petr Mach touží v pasáži, kde hájí vystoupení z Schengenu. Hájí ho tak, že stát má právo rozhodovat, koho na své území pustí a koho ne, jinými slovy suverenitu instituce na úkor suverenity občana.
4) EU a svoboda Každá instituce má v sobě potenciál občanské svobody omezovat nebo je hájit. Pokud se podařilo občanovi dosáhnout svobodného prostoru po celé EU, bude mu svobodu potenciálně omezovat 27+1 institucí. Může ta jedna nadnárodní jeho svobodu posílit? Může, ovšem za předpokladu, že se na jeho stranu bude stavět vždy, když jeho práva budou ohrožovat "podřízené" instituce - národní státy. Nejznámější z poslední doby Student Agency vs. státní ČD, diskriminace vlastníků bytů proti nájemníkům atd. Přestože má EU potenciál svobody rozšiřovat, má také stejný potenciál je omezovat, je to pouhá instituce, nijak lepší nebo horší od jiných (národní státy). Jen má celoevropskou působnost, čímž se pro občany, jejichž působnost překračuje hranice čím dál intenzivněji, stává vhodnějším nástrojem k ochraně práv, jedna instituce se hlídá snáze, než 27.
5) Budoucnost EU Na rozdíl od Petra Macha jsem přesvědčen, že EU reformovatelná je. Budoucnost ovšem není v mezivládním konceptu, jak se Petr Mach domnívá, ale v konceptu nadnárodním. Právě v mezivládním konceptu dochází totiž k tomu, čeho se naši euroskeptici děsí, vládě velkých zemí nad malými, vládě národních zájmů, které, jak jsem poukázal výše, ve skutečnosti neexistují a to, co je za ně dnes vydáváno, má pramálo společného se zájmy vlastních občanů té které země. Nadnárodní koncept dokáže dostat souboj o podobu budoucnosti tam, kam patří, na tvrdé bojiště mezi levicí a pravicí. Teprve tento souboj, odehrávající se při volbách do EP, z jehož většiny by vzešla evropská vláda, nahrazující Komisi, a při volbách do Senátu, který nahradí Radu jako pojistka nejen proti poškozování občanů určité země, se rozhodne, zda bude celá Evropa svobodným prostorem pro jednání svých občanů, či zda bude instituce vodit své občany za ručičku. Pevně věřím, že první varianta zvítězí a pokud se tak stane, bude tato svoboda mnohonásobně vyšší, než pokud bychom si ji vydobyli pouze v ČR a omezili ji státní hranicí.
Tento blog je věnován Vítu Jedličkovi, který mě svým dětinským mazáním kritických komentářů (pod odkaz na výše zmíněnou knihu na facebookové stránce TOP09) přiměl, abych ho napsal.
"Petr Mach: Jak vystoupit z EU" zde: http://petrmach.cz/jak-vystoupit-z-eu.pdf
