Tunel ČD Cargo a proč nemá stát podnikat

MF Dnes napsala, že ČD Cargo jezdilo pod cenou. Jezdit pod cenou za 2,78 mld. Kč ztráty se ale prostě nedá. 34 % smluv s negativní marží ukazuje spíše na systematické rozkrádání než na mylnou kalkulaci nákladů. (Přestože Pendolina také zrovna nespočítali.)

Firma může občas jezdit pod cenou z různých takticko-strategických důvodů, třeba i pro podporu klienta během krize, který byl ovšem v době konjuktury pro firmu zdrojem vysokých zisků a lze předpokládat, že po odeznění recese opět bude. Zachování tržního podílu či synergické efekty (které ovšem snižují náklady) mohou být také racionálními důvody pro pokles ceny. Soukromá firma ovšem k takovýmto zvláštním strategiím přistupuje tehdy a jen tehdy, pokud na nich dokáže nakonec vydělat.

U státní firmy toto neplatí. Stát jsou všichni a zároveň nikdo. Vazba mezi vlastníkem-státem a managementem podniku je silně omezená a vykonávající osoby sledují především vlastní zájem, nikoliv zájem státu či firmy. Z toho plyne, že poskytování nižších cen se neodvíjí od taktiky a strategie firmy, ale od osobních zájmů rozhodujících osob. Pokud je tento systém aplikován dlouhodobě, je všemi zaměstnanci firmy akceptován jako norma a zvýhodnění poskytují prakticky všichni všem ze známosti. Důsledkem je nedostatečná ziskovost a pokračující úpadek firmy. Daří-li se špatně řízené firmě špatně, zaměstnanci zvolí taktiku "urvi co můžeš" a úpadek dále akceleruje.

Soukromá firma řeší špatnou situaci výměnou vedení, ozdravěním procesů, snižováním nákladů či prodejem novým schopnějším vlastníkům. Státní firma má tyto procesy složitější, protože problémy se začínají řešit až když je firma opravdu hodně špatná a restrukturalizace jdou pomaleji, protože důležité posty jsou obsazovány spíše za zásluhy v politice než odborností. Výměna na nejvyšších postech už poté situaci nezachrání. Nový svěží vítr od státu nikdy nezavane.

I kdyby státní firma poskytovala slevy s racionálním účelem, vždy zde bude riziko, že bude zneužita pro poškození konkurence, že se do její obchodní politiky vmísí zájmy a známosti jednotlivců. Proto podnikání státu nepřísluší. Stát má být tvůrcem a garantem pravidel, rozhodčí nemůže kopat za jeden tým (jednu podnikatelskou skupinu).

České dráhy měly být dávno prodány a železniční doprava dávno liberalizována. Prodejme je, dokud je jejich hodnota ještě kladná a nikoliv záporná jako jejich hospodářský výsledek.