Trhy si daňovou harmonizaci v EU vynutí

Už se tak děje dlouho, ale nejsilněji nám to ukázaly v případě spotřební daně z pohonných hmot. Zvedli jsme je o korunu a bác, nejen že díru v rozpočtu to nezalátalo, ale dokonce prohloubilo. Trhy jsme učinili svobodnější, ale pro stát to znamená, že už si zdaleka nemůže dělat, co se mu zlíbí. Původní suverenita je pryč.

Svobody plynoucí z projektu společného trhu jsou v přímé kolizi se svobodou státu k naprosto nezávislé politice. Doby, kdy jsme mohli vytvořit odlišnou skladbu daňové soustavy jsou ty tam. Ale je to dobře. Svoboda jednotlivců svobodně se pohybovat, nakupovat, prodávat či investovat je nesporně cennější než svoboda jakékoliv skupiny, v tomto případě národa, stanovovat si svá vlastní pravidla na určitém území.

Samozřejmě, že České republice nikdo neupírá právo na stanovení libovolné spotřební daně či jakékoliv jiné daně. Ale nese to sebou nezamýšlené důsledky. Ten pro státní rozpočet je přitom ten méně důležitý. Důležité je, jak takové rozhodnutí deformuje dlouhodobý rozvoj ekonomických aktivit.

Vyšší spotřební daň činní dražší přepravu materiálu, osob i výrobků. Fakticky to znamená, že za jinak stejných podmínek budou mít naše podniky konkurenční nevýhodu oproti zahraničním, pro které je přeprava všech potřeb levnější. S touto nevýhodou navíc nemohou podniky nic dělat, byla dána od vlády.

Reakce je odvoditelná, lépe dařit se bude těm odvětvím, které jsou nejméně závislé na přepravě. Tím bude ovlivněna struktura naší ekonomiky. Když vláda jakýmkoliv způsobem zkouší ekonomiku řídit, vždy to skončí nějakým průšvihem. Připomenu, jak nadšení z přílivu automobilek díky pobídkám vystřídalo zděšení z toho, že jsme příliš závislí na jednom odvětví.

Stát je a vždy bude pro trh cizorodý prvek. V Evropě jsme vytvořili trh pouze jeden, ale zbylo nám 27+1 cizorodých prvků. EU jako celek má výhodu, že zde přijatá opatření dopadají na všechny subjekty stejně, nevytvářejí zásahy shora, které by zvýhodňovaly či poškozovaly subjekty na určitém území a nedeformují  tedy příliš ekonomiku. (Některá opatření deformují odvětvovou strukturu celé EU zvýhodňováním určitých odvětví, ale to je zase jiné povídání.) 27 různých států na společném trhu je pro podnikání katastrofa, pokud není záměrem vaší podnikatelské činnosti vydělávat na odlišných sazbách DPH v různých státech či radit "normálním" firmám, jak se mají ve změti pravidel či národních a evropských subvencí kdečeho vyznat.

Zkrátka svoboda jednotlivce napříč státy je neslučitelná s efektivním vykonáváním suverénních rozhodnutí státu. Pokud by měl stát efekty svých opatření úspěšně vynucovat, dosáhl by toho jedině zamezením odchodu firem do zahraničí, zamezením tankování za hranicemi atd. Tedy pouze zřetelným omezením svobody. Protože pro mě je svoboda jednotlivce nadřazena svobodě skupiny, bez rozpaků obětuji národní státy na oltář mé svobody žít naplno v celém prostoru EU. Tím snad dokonale vysvětluji, jak se slučuje libertariánství a eurofederalismus.

Provokativní dodatek věnovaný panu Klausovi, panu Matějkovi, diskutérovi "sir Humphrey 007" a všem ostatním bojovníkům proti čemukoliv, co zavání EU:

Ani řešení sociálních problémů nelze ponechávat pouze na národní úrovni, jak ukazuje příklad rumunsko-francouzských Romů. Vláda jim kupuje letenky do Rumuska, odkud se vracejí zpět do Francie, opět dostanou letenky a tak do kolečka. Jsou to především občané EU, takže si je můžeme přehazovat jako horký brambor (dokud si daňový poplatník nevšimne účtu za letenky) nebo můžeme problém sociálně vyloučených řešit tak, že k nim budeme mít stejný přístup po celé EU. Znamená to konec odlišných forem státu blahobytu a konec migrace výlučně za tím, kdo se lépe postará. Znamená to jednu sociální politiku pro všechny. Alternativou je opět omezení svobody jednotlivců, prostě jim omezit svobodu pohybu. Ale to není příliš dobrý nápad, že? Ať chceme nebo ne, vydobyté svobody a zákonitosti lidského chování Evropu k federalizaci přímo tlačí. Tomuto spontánnímu tlaku nelze vzdorovat.