Socialisté nejen z ČSSD se tetelí blahem, kterak je zdravotní péče dostupná bez finančních bariér. Jenomže zdravotnictví "zdarma" je k ničemu, pokud vám nedokáže pomoci. A jednou nám nedokáže pomoci, právě proto, že je "zdarma".
Obnovení hry na bezplatnou zdravotní péči nás vrací zpět do socialismu, vyznačujícího se neomezenou poptávkou a ubohou nabídkou, jednodušeji řečeno nedostatkem. Poplatky v současné podobě nebyly řešením problémů českého zdravotnictví, ale byly nezbytnou součástí jeho transformace ze socialistického ve vyspělé.
Poplatky jako takové jsem nejen nikdy nemiloval, ale co mi bylo vždy odporné, byla argumentace, které se kolem nich točila. Že jsou regulační. Že mají zamezit nadužívání zdravotní péče. Zde by nám měl v hlavě vyskočit jakýsi alarm, který dává tušit, že o své zdraví pečujeme spíše méně, než by bylo zapotřebí.
On je zde totiž zásadní filosofický problém, s jakým na péči o zdraví nahlížíme. Vidíme v něm pouze náklad. Regulační poplatky mají snížit náklady na poskytování zdravotní péče ve víře, že sníží poptávaný objem. Když je nedostatek, snaha o snížení poptávky je klasické socialistické řešení, před 89 se neříkalo, že si něco nemůžeme dovolit, ale že to nepotřebujeme.
Pokud má ale české zdravotnictví funguvat, je třeba řešit ho nejen na straně poptávky, ale i nabídky. Nevnímat ho jako náklad, ale také jako výnos. Tedy - tržně. Zdravotnictví se nijak neliší od jiných odvětví, je to klasická ekonomická činnost, které musí uživit lidi, kteří se jí zabývají, i kapitál, který je do ní investovaný.
Je naprosto zvrácené, pokud motivujeme zdravotnická zařízení k omezenému počtu výkonů a úspoře. Každý normální byznys má snahu poskytovat co nejvíce výkonů a co nejlépe. Není žádný důvod, aby tomu bylo ve zdravotnictví jinak. Zdravotnická zařízení musejí generovat zisky tak, že budou poskytovat zdravotní péči. Musí být schopny investovat z těchto zisků do vybavení i výzkumu a zaplatit kvalitní personál.
A pacient musí za zdravotní péči platit. Ne regulační poplatky, ale klasickou spoluúčast s vysokým podílem u levných výkonů a s nízkým podílem u výkonů drahých. Nelze si hrát na to, že pojištění uhradí vše, to nehradí ani dnes. Je třeba, aby ve zdravotnictví peníze přibyly.
Naše populace stárne, věk dožití stoupá. Chceme aby stoupal dál a chceme, aby byl náš život plnohodnotný i ve velmi vysokém věku. A k tomu nám pomůže jedině zdravotnictví, které se bude rozvíjet a dosáhne mnohem vyšší úrovně oproti současnému stavu. Potřebuje špičkové lékaře, špičkové vybavení, inovace, klasickou soutěž o pacienta. Ne socialistickou bídu, kde se pořadníky na operace nápadně podobají frontám na banány.
Platit za své životní potřeby je naprosto normální, i u zdravotní péče. Nebo odmítáte platit svému pekaři, protože rohlík je základní životní potřeba a její dosažitelnosti by neměly bránit finanční bariéry?
Pokud si budeme hrát na bezplatné a neziskové zdravotnictví, bude toto odvětví živořit, lékaři budou demotivovaní, nebude jich dostatek, nepůjdou do něj žádné investice a nedojde k žádnému pokroku. Pravda, ušetříme dost peněz. Jednou nám však bude řečeno, že nám není pomoci. Není horšího pocitu než bezmoci. Nechtějme ho zažít.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
