Tentokrát, narozdíl od Libye, západ vyslyšel přání lidu, Assada ponechal u moci a do syrského konfliktu se nezapojil. Uběhly dva roky a problém je tu stále a to ještě složitější, než na jeho počátku. Obecná životní pravda, že odkládat řešení problémů se nevyplácí, platí i zde.
Příhlíželi jsme a dívali se, jak konflikt eskaluje v krvavou občanskou válku. Přihlíželi jsme, jak do země proudí tisíce bojovníků islamistických hnutí bojujících na obou stranách. Přihlíželi jsme, jak stovky občanů EU odcházejí bojovat proti Assadovi a nemáme tušení, zda se po svém návratu nestanou bezpečnostní hrozbou. Není jisté, kde jsou všechny chemické zbraně, které režim nahromadil.
A nyní stojíme stejně před povinností udeřit. Paradoxně impulsem není, že Assad nechal povraždit a uvěznit tisíce svých politických odpůrců, že plošně bombardoval vlastní obyvatelstvo nebo že desítky tisíc lidí, kteří byli nuceni uprchnout v důsledku konfliktu ze země, jejichž domy byly rozmetány v trosky a jejichž políčka zaminována, nemají před sebou perspektivu a představují potenciální rekruty pro teroristy. Impulsem je 355 mrtvých (zatím potvrzené číslo, hovoří se až o 1500) po zásahu chemickou zbraní. Tento zlomek zničených životů v celém konfliktu nás nutí jednat, neboť jsme prohlásili, že budou-li použity chemické zbraně, zakročíme. Trochu paradoxní a trochu pokrytecké.
Nic jsme naší nečinností nezískali, naopak nám vznikla celá řada nových nákladných hrozeb. A stejně se nyní musíme utkat s druhou nejhustší sítí protivzdušné obrany na světě (větší hustotu protivzdušné obrany má jen KLDR), nedávno ještě vyztužené ruskými dodávkami moderních zbraní, na velice nepřehledném bojišti, kde už dávno nebojují dvě strany, ale nespočet skupin s různými cíli.
Lepší pozdě, než nikdy. Platí, že když už, tak pořádně. Masivní nasazení vojenské síly západu může nejen razantně ukončit občanskou válku, zajistit arzenály zbraní hromadného ničení, ale také zlikvidovat početné síly Hizballáhu v Sýrii a omezit tak výrazně jeho moc v regionu.
Pokud bude úder dostatečně razantní a precizní, může skutečně přispět ke zlepšení celkové situace na blízkém východě. Pro trvalou stabilitu je však třeba mnohem více, zejména v rovině hospodářské pomoci, zahraničních investic a otevření obchodu. EU je největší ekonomickou zónou světa a zklidnění blízkého východu a využití jeho ekonomického potenciálu může toto postavení ještě umocnit.
A abych předešel některému typu kritiky, upozorňuji, že netvrdím, že po svržení Assada se stane Sýrie rájem na zemi, přestože jsem požadoval zásah již od počátku nepokojů. My jim nedokážeme importovat ani stabilitu, ani demokracii. Můžeme jim jen dát možnost rozhodnout o svém osudu, která je jim nyní odpírána. Jak s takovou šancí naloží, bude záviset na nich, přesto jsem přesvědčen, že je-li to v našich silách, jsme povinni jim takovou šanci dát.
