Strop na kampaň? Proč?

ČSSD i ODS se poměrně rychle shodly na tom, že omezí zákonem výdaje na prezidentskou kampaň, nemělo by to být více, než 15 miliónů Kč. Kdykoliv se tyto dvě strany spolu na něčem rychle domluví, měl by to být sám o sobě varovný signál, že něco zrovna nevoní.

První motiv je jasný, kdo by byl býval čekal, že přímá volba vůbec projde, těch pokusů tady bylo. Jsou to volby navíc a strany jsou vysáté a zadlužené ještě z minulých voleb.

Druhý motiv je spojený přímo s charakterem prezidentské volby. 50 000 podpisů není zase tolik. Pokud se někdo úspěšný a bohatý dobře vyspí a rozhodne se kandidovat, úplně stačí, že nebude spojen s dnešní politickou špínou a bude mít čistý morální profil. To mu dává náskok. Není těžké mít lepší morální profil, lepší vyjadřovací schopnosti a lepší finanční zázemí, než straničtí kandidáti. Prezident "zvenčí" našeho politického zabahněného rybníčku je nepochybně noční můrou stranických sekretariátů.

Třetí motiv, ten oficiální, že by bohatý kandidát vylepil více bilbordů a tak porazil chudého. Kdo jiný, než ČSSD, největší propagátor této "rovnosti", by už měl vědět, že největší volební výdaje volby nevyhrávají.

To, co vyhrává volby, je myšlenka, ideál, postoj, lhostejno, jak to nazveme. Osobnost kandidáta je nějaká kombinace myšlenek a postojů, image, prezentačních schopností. Volič se s ním nemusí ztotožňovat v každém postoji, ale musí k němu mít určité sympatie, aby ho zvolil. Nesympatického kandidáta, který působí hloupě, nerozumně nebo extrémně, neprodáte voliči za žádnou finanční částku.

Podpořit nějakou myšlenku je součást naší svobody, ať už se na to díváme z pohledu kandidáta samotného, nebo jeho podporovatele. Nevidím důvod, proč bychom měli omezovat kandidáty a jejich podporovatele v tom, kolik finančních zdrojů vloží do propagace svých postojů a myšlenek. Je jejich svaté právo také všechny tyto peníze promrhat a udělat hloupou a monstrózní kampaň, stejně jako je jejich právem udělat kampaň úspornější a chytřejší.

Logická námitka vůči odstavci výše: Oni nemají peníze jen svých podporovatelů, ale také peníze daňových poplatníků. Financování politických subjektů z veřejných rozpočtů je problém sám pro sebe. Politická strana je nějaké dobrovolné občanské sdružení. Pokud pomineme jánošíkovské argumenty o chudých sociálních demokratech a bohatých odéesácích, dost obtížně se hledají důvody, proč stranám z veřejných rozpočtů cokoliv dávat.

Máme příspěvek za hlas, který je aplikovatelný i na přímou volbu prezidenta. To je příspěvek, který považuji za nejférovější, neboť je to forma daňové asignace. Odevzdaným hlasem podporuji svého kandidáta/stranu. Je v tom i ta sociální spravedlnost, podporu takto posílá i člověk chudý, který neodvedl na daních ani korunu. Motivuje k volební účasti. Problémem je, že někdo dostane a někdo ne, pokud existuje limit, od kterého je tento volební příspěvek vyplácen. Pokud by byl snížen na nějakou rozumnější hranici 0,1-0,5%, je to penězovod, který by bylo možné bez výhrad odklepnout jako férovou formu financování stran a kandidátů z veřejných rozpočtů a má jediný srozumitelný parametr, cenu za hlas. Všechny další příspěvky považuji za nadbytečné. Politické strany by se měli více snažit, aby přesvědčili své voliče a podporovatele, že jejich činnost stojí za to finančně podpořit.

To nás nevyhnutelně vede k poslednímu potenciálnímu problému - střetu zájmů všeobecných a individuálních. Každý subjekt má právo podporovat prosazování svých myšlenek a postojů. Všeobecný zájem je pak vektorovým součtem těch individuálních zájmů. Lze sponzorováním kandidátů/stran nakoupit společenské směřování? Měly by na kampaně přispívat mocné transnacionální korporace? Co za to vlastně budou chtít? To jsou naprosto legitimní otázky, ale interpretace tohoto problému občas slouží jako argument k financování politiky přes veřejné finance právě jako záruku oprostění možného konfliktu zájmů. Chybně.

Konflikt zájmů je přirozený, je to samotná podstata politiky. Je zvláštní, že se snažíme dělat z politiky něco nezištného, pro takzvané obecné blaho. To je ten paradox, obecné blaho je přeci nějaký ziskový výsledek. Všichni při volbách zvažujeme dopady naší volby na nás, náš krátkodobý i dlouhodobý prospěch a zároveň se tváříme pokrytecky ukřivděně, pokud by měl sponzoring volební kampaně přinést sponzorovi v budoucnu nějakou odměnu. Ta odměna může spočívat v něčem, co je pro všechny prospěšné, co je prospěšné pro sponzora a nikomu to neublíží a to, co je prospěšné pro sponzora a jinému ke škodě. Třetí kategorii se snažíme vyhnout, ale rádi tam házíme jakýkoliv lobing, má pro nás nádech špíny. Přitom jsme všichni z podstaty lobisté, ale kdo ví, proč máme tendenci upírat právo lobingu všem ostatním kromě sebe.

Prosazení něčeho na úkor ostatních má významnou bariéru ve veřejné kontrole. Pokud nějaká transnacionální korporace daruje politické straně nějaké prostředky, veřejnost to bude vědět a bude se ptát, co tím sleduje. Následná veřejná debata povede k výsledku, kterým společnost cíle TNC přijme za svoje, nebo je odmítne. To je docela fér. Proto mi přijde nesmyslné omezovat okruh přispěvatelů na fyzické osoby. I právnická osoba může ze svého pohledu významně pozitivně svými podněty přispět k veřejné diskusi. Je pak na akcionářích/společnících, zda jim stojí za to hovořit jako společnost nebo jako jednotlivci. V případě zahraničních subjektů je ale skrze právnickou osobu samotnou jediná možnost, jak se ozvat ve veřejné diskusi. I jí se dotýká dění u nás, když tu má pobočku.

Důležité je, abychom věděli, že tam ten příspěvek byl, aby veřejnost mohla identifikovat případný konflikt zájmů a podle toho se i rozhodovat. Každá přispěvatelská firma by tak měla mít přehlednou vlastnickou strukturu a strany by měly odmítat příspěvky, které jsou podezřelé (firma s určitými zájmy založí firmu s akciemi na majitele bez historie podnikání, kudy pošle sponzorský dar apod.). Vymýcení netransparentního podnikání je zase na jiný článek.

Všichni přispěvatelé by měli být dohledatelní, dnes mohou být uveřejněni skrze transparentní účty všichni, můžeme se pobavit o ochraně osobních údajů u malých dárců, na druhou stranu, pokud se veřejně angažuji natolik, že jsem ochoten finančně podpořit určitou myšlenku, asi se za to nebudu stydět, ale budu se tím spíše chlubit.

Neomezujme tedy volební kampaně a nevytvářejme problémy tam, kde nejsou. Nechme ideály, myšlenky i politiky soutěžit, co nejvolněji je to možné. Je fér, pokud se zviditelní či znemožní za libovolnou částku. My jako společnost z toho máme silný prospěch. Průměrný volič je sice hloupý, ale po každé volební kampani je přeci jen o něco chytřejší. Volební kampaň je největší příležitost k veřejné diskusi, největší příležitost k sítu inteligence kandidátů, doba, kdy diskutující skupiny občanů hledají fakta a podklady pro argumentaci ke svým myšlenkám a myšlenkám svých kandidátů. Ač se to nezdá, dnešní průměrný člověk, kterého potkáte na ulici, ví o veřejných systémech podstatně více, než věděl před pár lety. A někdy k tomu zájmu může přispět i to, co by nám na první pohled připadalo bezúčelné, hloupé a primitivní. Ať už oranžová záplava bilbordů nebo vajíčková smršť na Andělu. Prezidentské volby také možná přinesou něco, zač nám bude stydno, ale společnost tím musí projít, aby se posouvala vpřed.

Spinelli Group je iniciativa poslanců EP a občanů EU na podporu federalizace, ke které se můžete připojit:

http://www.spinelligroup.eu/manifesto

Na závěr facebookové stránky, na kterých můžete podpořit jejich myšlenku tlačítkem "to se mi líbí":

http://www.facebook.com/pages/Manifest-skute%C4%8Dn%C3%A9-pravice/129871750428882?sk=infoZde se můžete vyjádřit k tomu, že se pravicová vláda nechová zrovna jako pravicová.

http://www.facebook.com/pages/Vra%C5%A5te-n%C3%A1m-na%C5%A1e-pen%C3%ADze/187121848029500?sk=info Zde je myšlenka, že obce by měly peníze, které možná obdrží z nového RUD, raději rozdat svým občanům, než aby se je naučily utrácet.

http://www.facebook.com/pages/Chceme-vy%C5%A1%C5%A1%C3%AD-rychlostn%C3%AD-limity/145327858865037?sk=info Navýšení obecných rychlostních limitů na dálnici a mimo obec.