Stavební spoření a vyšší princip

Stát chystá rozsáhlý podvod a krádež vůči svým občanům a co hůř, za hlasitého potlesku. Však šetřit se musí, to víme všichni. Ale způsob, kterým je "šetřeno" na stavebním spoření je z hlediska vyššího principu mravního naprosto nepřijatelný.

Tím vyšším principem je soubor určitých zásad chování, které nemusejí býti nikde psané, ale které v sobě většina společnosti nosí. Ty nám umožňují rozlišovat elementární dobro a zlo. Na tyto principy nelze rezignovat za žádných okolností, neexistuje žádný tak dobrý úmysl, aby ospravedlnil jejich porušení.

To je i případ plánu omezení podpory stavebního spoření. Fakticky jsem přesvědčen, že podpora stavebního spoření měla být ukončena již dávno, jedná se o konkurenceschopný produkt i bez státní podpory. Je to však možné pouze u smluv nově uzavíraných, nikoliv u běžících. Lidé vložili do tohoto produktu své úspory, jsou zde vázány 5-7 let, a učinili tak dobrovolně za uzavřených podmínek a pro tyto podmínky. Ve své podstatě jsou tito lidé chystanou daní ze státní podpory podvedeni a okradeni. Podmínky jsou najednou úplně jiné.

Každý máme jistě odlišné představy ohledně funkcí státu, ale drtivá většina pravděpodobně nemá problém brát stát jako tvůrce a vymahatele práva. Říká se, že právo je minimum morálky. Budete se spoléhat na právní jistoty poskytované někým, kdo okatě právo obchází?

Ano, setkal jsem se s argumenty, že nyní se šetřit prostě musí. Že si stát nemůže podporu stavebního spoření dovolit. Tak proč nešetříme také na důchodcích? Nemusíme jim snižovat důchod, ale mohli bychom jim třeba nařídit od určitého věku pravidelně měnit občanské průkazy za mastný poplatek. Podstata je stejná jako daň ze státní podpory stavebního spoření. Může si stát dovolit něco k čemu se zavázal? Mohl by ušetřit také tím, že se s vlastníky pozemků pod budoucí infrastrukturou nebude vůbec bavit a začne je automaticky vyvlastňovat. Kde pak takový způsob šetření skončí? Můžeme si dovolit volby?

Nemůžeme řešit tíživou finanční situaci tak, že okrademe souseda. Stejně tak se stát musí chovat jako skutečný garant a vymahatel právní jistoty, nikoliv se pokoušet o obcházení principu neretroaktivity smluv. Pokud budeme takovéto chování tolerovat, koleduje si naše společnost o skutečný rozvrat. Účel prostředky nesvětí. Nikdy.