Stát je příšerný pojišťovák

Lidí od pojišťoven znám spoustu, někteří jsou protivní, jiní jsou v pohodě, spojuje je ale to, že ať jsou sebeneodbytnější, vždy je vaše rozhodnutí, zda si pojistku pořídit chcete, či nikoliv. O státu se to říci nedá.

Možná už jsme si příliš zvykli, že to, čemu u odvodů říkáme pojištění, funguje spíše jako daň. Uniká nám tak podstata věci, kterou si vlastně pojišťujeme. Naše požadavky na pojištění nejsou nijak odvislé od pojistného, proto mnohonásobně překračují jeho možnosti. Nejsme-li schopni spojovat účel našich plateb s tím, co za ně dostáváme, nemůžeme ani rozhodnout, zda je toto pojištění pro nás výhodné. Nemůžeme-li rozhodnout, zda je pro nás pojištění výhodné, jak potom můžeme svobodně rozhodnout ve volbách, zda chceme vyšší míru služeb ze strany státu (tedy vyšší pojistné) či vyšší míru vlastní odpovědnosti (nižší pojistné)?

Pokud se rozhodujete uzavřít pojištění na cokoliv, budete (měli by jste) uvažovat následovně:

1. Může vůbec nastat situace, na kterou se pojištění vztahuje, a jak často?

2. Nastane-li situace, jaké škody mi způsobí a na kolik je pokryje pojistné?

3. Kolik mě pojistné stojí a jaká je šance, že vyplacené pojistné přesáhne částku, kterou zaplatím, tedy vyplatí se mi na situaci pojistit

U státního sociálního pojištění je komplikace, protože pojistné není nominální, navíc je těžké rozlišit, která část sociálních služeb je kryta kolika procenty. Přeci jen ale existuje relativně dobrý příklad, který se diskutuje v poslední době - nemocenská. Představme si, že bychom si nemocenské pojištění sjednávali u pojišťovny. Ta by nám mohla nabídnout asi následující produkty:

a) pojištění vztahující se pouze na dlouhodobou nemocnost přesahující 14 dní, cena pojistky x%, vypláceno 65% platu

b) pojištění vztahující se na nemocnost přesahující 1 týden, cena pojistky x+2%, vypláceno 65% platu

c) pojištění vztahující se na veškerou nemocnost, cena pojistky x+5%, vypláceno 65% platu

Budu věřit, že čtenář je imunní na triky pojišťováků a dokáže se sám rozhodnout, která pojistka je pro něj ta pravá. Vůči pojištění existuje jedna zajímavá alternativa, kterou je užitečné brát v potaz. Touto alternativou je spoření. I v případě oné nemocenské může být výhodnější mít naspořenou určitou částku z peněz ušetřených na nezaplaceném pojistném, než to pojistné platit.

Stále postrádám politickou reprezentaci, která by byla schopná jednotlivé části našeho pojistného rozebírat, předložit výhody či nevýhody spojené se státním pojištěním oproti naší vlastní odpovědnosti. Kampaň se vede buď na pokles pojistného bez návaznosti na výdaje nebo naopak na štědrost výdajů bez ohledu na pojistné. Zdravý rozum by řekl, že takhle řízená pojišťovna zbankrotuje. A bylo by mi to fuk, jenže část téhle pojišťovny vlastním, stejně jako každý z nás. A stejně jako každý z nás za ní ručím. Momentálně je tento dluh na každého z nás přes 100 000 Kč.