Standard a nadstandard = rozsah pojistného krytí, ne péče pro chudé

Naše zdravotnictví kráčí trpasličími kroky od socialismu ke kapitalismu, cesta je to obtížná, ale rychleji to zjevně nejde. Po 21 letech od pádu komunismu se (snad už konečně) zřetelně vymezí, co vlastně povinné zdravotní pojištění kryje. Pohádka o bezplatném zdravonictví nebo mizerné sci-fi o zdravotnictví zadarmo zůstane nadále jen ve snech ultralevice.

Zdravotní péče nikdy zadarmo nebyla. Jedná se o službu, která něco stojí. Systémy v historii "bezplatného" zdravotnictví či dokonce zdravotnictví "zadarmo" nedělají nic jiného, než že tyto platby zastírají. Takto přeregulovaný systém sloužící k oblbování voličů (a obohacování neviditelných článků systému) je neefektivní a dlouhodobě i nebezpečný, protože spolehlivě eliminuje vědeckotechnický pokrok.

Už základní ekonomická poučka říká, že potřeby jsou neomezené, zatímco zdroje jsou omezené. Za omezené platby do zdravotního systému zkrátka nelze mít nejlepší na světě dostupnou péči pro každého. Ani dnes tomu tak prostě není. Proto je potřeba jasně říci, čeho se týká zákonem stanovené pojištění. Jaké zákroky v jaké výši hradí.

Pak klidně můžeme diskutovat o tom, zda má být státem vnucené zdravotní pojištění, kterému nelze utéci, v takovém rozsahu, zda je nutné, aby byly hrazeny ty či ony zákroky z tohoto pojištění, či zda ponechat na svobodné vůli každého člověka, zda chce být proti potřebě takové péče pojištěn či nikoliv. Ukáže se v plné nahotě, že "bezplatné" zdravotnictví v rukou státu nás vychází setsakramentsky draho.

Pojmy standard a nadstandard jsou myslím trochu nešťastné, protože automaticky vyvolávají pocit jiných kvalitativních úrovní. Není to pravda. Skutečný smysl je vymezení, co je vhodné a žádoucí mít povinně pojištěné a co není ani vhodné ani žádoucí hradit z veřejného zdravotního pojištění. Cítíte v tom ten rozdíl?

Povídačky o chudinském zdravotnictví jsou směšné a nemístné. Systém, který se tváří, že ze společného uhradí všem to nejlepší, vede jen k tomu, že v chudinském zdravotnictví minulého století se ocitneme všichni a nebude úniku.

Vymezení úhrad ze zdravotního pojištění otevírá možnost pacienta volit, jakou péči chce a zda je ochoten za takovou péči platit, případně se na ni pojistit. Dělá prostředí českého zdravotnictví a souvisejících služeb přehlednější, transparentnější, více konkurenční, více efektivní. Nastartuje dynamiku rozvoje tohoto odvětví, které může výrazným způsobem přispět k řešení demografických změn.