Problém je volba...

   ...jedna Vědma povídala. A měla pravdu. My dnes stojíme před zásadní volbou. V době hospodářského poklesu a extémního schodku státního rozpočtu se musíme rozhodnout, jaké služby od státu požadujeme a kolik jsme ochotni za ně zaplatit.

   V mém posledním článku se mi snad už podařilo vysvětlit, že bohatí za nás schodky nezaplatí, jednak, protože na to nemáme právo, a jednak, protože to prostě neudělají. Dluhy, které nám stát vytvoří, budeme tedy muset uhradit prostřednictvím zvýšené daně.

   Vezměme si totožný okruh státních služeb, který je vykryt proporcionálním zdaněním. Výše této daně se skládá ze tří částí. Základní daň je taková daň, kterou musíme zaplatit, abychom pokryli onen požadovaný rozsah státních služeb bez schodku či přebytku. Druhou složkou je úroková daň. Prostředky z ní vybrané umožňují platit úroky ze státního dluhu, existuje-li. Třetí složkou je potom dluhová daň, pomocí níž splácíme vytvořený státní dluh. Tolik tedy pojmy.

   Plynou z toho následující závěry. Pokud neexistuje žádný státní dluh, můžeme pokrýt náš požadovaný rozsah státních služeb pomocí základní daně, což je v podstatě ideální stav. Pokud státní dluh existuje, musíme přirazit k základní dani tolik %, aby dodatečný výnos pokryl úroky z tohoto dluhu. Při tomto stavu máme stejný rozsah státních služeb jako v prvním případě, ale musíme platit vyšší daně. Ta % nám chybějí v peněženkách, máme tedy menší rozhodovací prostor o naší spotřebě a tím i méně svobody, horší životní úroveň, tento stav je stabilní, výše dluhu se nemění. Abychom tento stav vylepšili a zároveň si udrželi požadovaný rozsah státních služeb, můžeme jen přidat dluhovou daň, splácet svoje dluhy a tak snižovat úrokovou daň, ovšem během tohoto období budeme mít ještě horší životní úroveň.

   ČR je nyní v situaci, kdy máme astronomický schodek, na Evropu průměrný dluh. Úroky z dluhu činí téměř 65 miliard Kč ročně. Za tyto peníze můžeme teoreticky mít dvě ministerstva obrany a ještě by zbylo na platy učitelů a státních zaměstnanců, které nyní požadují. Příjmová strana státního rozpočtu disponuje cca biliónem korun (1 000 miliard Kč), schodek činí cca 250 miliard a úroková daň 65 miliard, státní dluh má velikost také cca 1 000 miliard, splatných průběžně do roku 2026. Se současnou složenou daňovou kvótou cca 34% tedy chybí přes 300 miliard na pokrytí dnešního rozsahu státních služeb jen proto, abychom dosáhli stability. Zdanění by tedy muselo být vyší o téměř 10% bodů, vyjádřeno složenou daňovou kvótou okolo 44%. Pokud bychom chtěli začít splácet dluh, muselo by být ještě vyšší. Poté, co splatíme dluh, bude po nás stát muset požadovat cca 40%. Jak je vidět, vyššímu zdanění se tedy nevyhneme.

   Pokud si tedy chceme nechat více peněz pro vlastní rozhodování, musíme přistoupit k redukci státních služeb. V ekonomické teorii by to znamenalo určitý pokles životní úrovně, ovšem ekonomická teorie považuje státní služby za bezchybné, pracující dle požadavků občanů. V naší realitě však máme naštěstí či bohužel ukryty rezervy, jejichž vychytání nám může pomoci zajistit potřebné veřejné služby bez toho, abychom se museli zřeknout současné životní úrovně.

Nyní bodově nástin opatření, která jsou možná. Není třeba realizovat všechna. Ale jak už bylo řečeno, problém je volba:

1. Sjednocení DPH=zrušení snížené sazby

2. Racionalizace daní= zrušení daně dědické, darovací, z převodu nemovitostí a z nemovitostí, výpadek promítnout do daně z příjmu, zrušení silniční daně a její promítnutí do daně spotřební a mýta

3. Odstřižení zdravotnictví od státu na základě zákonného zdravotního pojištění (pro představu článek "Pusťme do zdravotnictví trh")

4. Sociální pojištění rozdělit na Zákonné sociální pojištění kryjící penze prostřednictvím soukromých penzijních fondů, zbylou část zahrnout do daně z příjmu.

5. Racionalizace sociálního systému= státem zaručený příjem+podpora v nezaměstnanosti+mateřská+speciální důchody pro postižené či osoby, které se o ně starají. Vše ostatní zrušit. (důchodový systém není obsažen, je příliš obsáhlý problém, abych si dovolil ho takto zjednodušit)

6. Zrušení financování politických stran skrze veřejné peníze, odkázat je na členské příspěvky či sponzoring.

7. Vícezdrojový systém financování školství (školné).

8. Omezení bezpečnostních služeb policie (osobně preferuji odstranění číhání za křovím s radarem)

9. Zřeknutí se vojenského nadzvukového letectva

10. Zřeknutí se obrněných divizí

11. Omezení investic do infrastruktury (nedoporučuji)

12. Privatizace zbytků státních podniků (ČEZ, Česká pošta, budějovický pivovar, ČSA, Letiště Praha... ale pozor na ruský stát a české zlodějíčky)

13. Omezení počtu razítek a vyžadovaných schválení v běžném životě (stavební řízení a jiné zbytečnosti)

14. Oproštění veřejných zakázek od obchodního tajemství, povinné zveřejňování všech smluv a dodatků na internetu, stejně tak všechna rozhodnutí a faktury orgánů státní správy.

15. Centrální nákupy pro stát prostřednictvím aukcí, požadavky zveřejňovány s dostatečným předstihem.

16. Jasné vymezení kompetencí mezi obcemi, městy, kraji a státem, rozdělování peněz ve větší míře úměrně projektům, v menší dosavadním systémem na obyvatele, křížová kontrola hospodaření, kontrolní povinnosti náhodně rozděleny několikrát ročně počítačovým losem.

17. Úplné zrušení národních zemědělských dotací a podpory průmyslu

18. Konec podpory stavebního spoření.

19. Snížení platů ve státní sféře.

20. Zmrazení důchodů

Tedy cest, jak se vymanit z dluhové propasti je dostatek. Záleží jen na naší schopnosti vybrat si zodpovědně, co si budeme z daní financovat. Nemůžeme mít vše, nebo si musíme připlatit.