Přeplněné věznice nejsou důvodem k amnestiím

Václava Klause jsem sice nikdy moc nemusel, ale svým dnešním rozhodnutím mě vytočil daleko více, než svými útoky na evropskou integraci nebo divácky atraktivním šlohnutím chilského pera.

Rozsahem amnestie totiž dává vydechnout i aktérům velkých zlodějen z přelomu tisíciletí, ti již nikdy nebudou stíháni a to, co se před rokem 2005 stalo, již nikdy nebude objasněno. A pokud byl toto účel na objednávku, měl by se pan prezident odebrat za mříže také.

Odpovědnost za své činy je nedělitelná se základní hodnotou - svobodou. Vůbec nejde o to, že bych odsouzeným či stíhaným svobodu nepřál, ostatně účelem trestu není člověka zničit, ale napravit. Osobně bych třeba neváhal pustit na svobodu pachatele nenásilné trestné činnosti, ale pod zásadní podmínkou. Tehdy a JEN TEHDY, pokud své špatné jednání objasní a uhradí všechny škody, které jím způsobili, všem postiženým. 

Naopak vyšetřované podvodníky, tuneláře, korupčníky a další havěť je potřeba nelítostně pronásledovat, aby nikdy nespočinuli, nikdy nemohli užívat toho, co ukradli. Bohužel mnoho této havěti bylo strachu zbaveno a byl tak vyslán jasný signál, že pokud se někomu daří unikat před spravedlností dost dlouho, může být odpovědnosti za své činy zproštěn.

To jsou ty vaše tradiční hodnoty, pane prezidente?

Jistě mi tu někteří budete podsouvat amnestie Václava Havla nebo souhlas s dnešní amnestií od doufám budoucího prezidenta Karla Schwarzenberga. Jsou to lidé, kterých si vážím, ale nejsem ani Karel Schwarzenberg, ani Václav Havel. Jsem Martin Procházka a na tom, že člověk musí nést odpovědnost za to, co spáchal, trvám.