Povinné spoření není reforma

Potřebnost důchodové reformy nikdo nezpochybňuje, problémem je, že to, co je v současné době za důchodovou reformu vydáváno, není nic jiného, než maskovaná parametrická změna: zvýšení daní.

Záměrem reformy je "snížit" sociální pojistné o x% a těchto x+y% nasměrovat povinně do penzijních fondů. Těch y% není nic jiného, než míra nového omezení ekonomické svobody jednotlivce, protože si nemůžete vybrat, jak s nimi naložíte.

V čem jsou penzijní fondy špatné? Jsou relativně bezpečné? 100% bezpečnost nezajišťuje nic. Navíc reálný výkon penzijních fondů je v lepším případě kladná nula. Jak lze zajistit bezpečnost při investování? Diverzifikací. I to je i jeden z motivů, proč se o důchodové reformě mluví. Abychom nebyli závislí pouze na státu. Jenomže pokud budeme uvažovat variantu, nabízenou jako 100% bezpečnou, penzijní fond obchodující výlučně s českými státními dluhopisy, tak je vývoj fondu přímo determinován vývojem státu, korelace=1. Zkrachuje stát=zkrachuje fond, zkrachuje fond=zkrachuje stát. Stát je stejně jako dnešní průběžný systém závislý na daňových příjmech (včetně pojistného), takže míra řešení demografického vývoje je rovna 0. Kde je ta diverzifikace?

Na diverzifikaci potřebujete korelaci okolo 0, ale i s pestřejším portfoliem než českými dluhopisy budou penzijní fondy mít korelaci s průběžným státním systémem vždy spíše blíže k 1 než k čemukoliv jinému, i jiné evropské země, jejichž dluhopisy by byly "jisté", mají stejný demografický vývoj a tím stejný problém. Ta trocha zákonem umožněného podílu akcií v portfoliu to nemění. Tolik první zdroj průšvihu rádoby reformy.

Druhým zdrojem průšvihu je, že prakticky všechny penzijní fondy získají vynucený zástup klientů, aniž by musely na finančních trzích válčit s jinými institucemi, které v různé míře výnosu a rizika nabízejí zhodnocení bohatství nejen na stáří. Pokud mají tyto instituce své jisté, jejich chování se bude blížit chování instituce, která má také ze zákona mocenské postavení-státu. Důsledkem budou stejné projevy, tedy mrhání "svěřenými" zdroji. Je pak prakticky jisté, že na lepší reálné zhodnocení vašich úspor než onu kladnou nulu můžete zapomenout.

Stát má mocenskou pozici, fondy získají mocenskou pozici. My získáme povinnost platit a to více, než dosud. Co za to dostaneme? Vysoký životní standard, který chceme, rozhodně ne. Jak z toho ven?

Stát by měl na důchodové opatrovnictví rezignovat. Neumí to. Neumí se starat o naše zdroje lépe, než my sami, spíše daleko hůře. Pro stáří stejně jako pro mládí by se role státu měla smrsknout na zajištění přežití. Přežití, nikoliv žití. Jakékoliv státní jištění nad hranici přežití je ve skutečnosti nesmírně nákladné, část přes stát prolévaných zdrojů vždy zmizí a neexistují ani nikdy nevzniknou opatření, která by tento fakt eliminovala.

Pravděpodobně ne všichni budou bez státu spokojeni, část lidí bude opravdu v důchodu pouze přežívat s minimem zdrojů. Příčinou nebude jen něčí chudoba, část lidí prostě rozhází sebevyšší příjem bez koruny úspor, v důsledku čehož by ve stáří pobírali minimum v sociálních dávkách. Je nutné říci, že je to jejich svaté právo. Přenesení odpovědnosti a zdrojů zpět do vlastních rukou nenese jen vyšší svobodu, ale i vyšší odpovědnost za svá rozhodnotí, která se mohou ukázat chybná. Důležitou výhodou je, že rozhodujete pouze o svých penězích. Pouze vy ponesete bídu, způsobenou špatným rozhodnutím, nebo blahobyt, způsebený dobrým rozhodnutím. Pokud přeneseme svoji odpovědnost a zdroje na stát či fondy, budou dělat dobrá a špatná rozhodnutí a my poneseme následky i tehdy, pokud s přenesením odpovědnosti či rozhodnutím nesouhlasíme.

Je tedy užitečné snížit pojistné, to ale nesmí jít povinně fondům, ale zpět do naší kapsy. Je pak naše svobodné rozhodnutí, jak s těmito zdroji naložíme. Tou poslední institucí na světě, které bych svěřil své zdroje, je stát.

"Nepostradatelnou součástí ekonomické svobody je svoboda volby, jak použijeme náš příjem: kolik utratíme a za co; kolik uspoříme a v jaké formě; kolik darujeme a komu." Milton and Rose Friedman: Free to Choose(1990)