Postavme si soukromé dálnice

Spoléhat se v tomto ohledu na stát už mě moc nebaví, vypadá to, že po dlouho slibovaných dálnicích bych se současným tempem státem organizované výstavby projel možná jako důchodce. Spustit projekty soukromé infrastruktury (ne PPP) je přitom mnohem jednodušší, než vyspravit nepřetržitě rozkrádaný a ze své podstaty nedokonale fungující veřejný sektor.

Aby soukromá infrastruktura efektivně fungovala, potřebuje zdroj příjmů přímo od svých uživatelů za ujetý kilometr. Tím je zajištěno, že budou stavěny jen dálnice, které se zaplatí. V podstatě by všechna vozidla platila mýtné tak, jako dnes kamiony. Soukromá společnost asi zvolí podstatně efektivnější systém, než náš stát, navíc je to její problém, protože projekt nebude financován penězi daňových poplatníků.

Kde vzít financování na tak rozsáhlé projekty? Nejperspektivnější je v tomto ohledu burza. Emise akcií provozovatele dálnice na burze může způsobit silný kapitálový příliv a rozkolísat kurz koruny, to je jediné významné makroekonomické riziko, které by bylo zavedením eura eliminováno. (o tom, jak je euro pro ekonomiku podstatně užitečnější než koruna zase jindy) S kotací na burze je spojena i určitá povinná míra transparentnosti společnosti.

Kolik se bude platit za kilometr? Cenu není potřeba regulovat, reguluje ji trh. Investor je limitován návratností své investice, kterou očekávají akcionáři i věřitelé. Aby byla maximální návratnost, musí postavit dálnici co nejlevněji, v nejkratším možném čase a musí na ní být co nejvyšší možný počet uživatelů. Na druhou stranu dálnice není nafukovací a za popojíždění v koloně nebudete ochotni platit sebenižší cenu. Za téměř prázdnou dálnici možná bude mnoho lidí ochotno platit vysokou cenu za kilometr, ale sebevyšší cena pak projekt včas nezaplatí. A je samozřejmě legitimní požadovat od těžších vozidel vyšší cenu, neboť se díky nim dálnice více opotřebovává.

Soukromý investor má mnohem širší možnosti řešit všechny úkony s výstavbou a provozem dálnice spojené a své problémy nepřenáší na veřejný sektor, čili daňového poplatníka. Sám bude zajímavým daňovým poplatníkem a akcie této společnosti i zajímavým konzervativním investičním nástrojem zejména v době, kdy už dálnice bude v provozu.

Samozřejmě, lidé jsou různí a něco se může pokazit, ale alternativou k drtivé většině dálniční sítě v ČR není státem postavená dálnice, ale žádná dálnice. Žádná dálnice znamená v dnešním světě globalizace a rychlého pohybu zboží i lidí tvrdý zásah pro konkurenceschopnost a tím i pro životní úroveň. Cokoliv se může u soukromých projektů dálnic i jiné infrastruktury pokazit, nemůže být horší, než současné průšvihy státem organizované výstavby. A nejpodstatnějším rozdílem je, že případné nekalosti nebude hradit daňový poplatník, ale akcionáři.