Podporujeme vše! P.S. Platíte to vy!

S volbami nabírá na intenzitě moje alergie ke slovu "podporovat". Je až neuvěřitelné, co vše se pod toto slůvko dá schovat. Komunisté podporují malé a střední podniky. To není vtip, ale snad vážně míněná věta v jejich volebním letáku do EP.

Podpora jako taková může mít mnoho významů. Podpora něčeho je spojená s pozitivní asociací, takže pokud se vás někdo zeptá, zda má stát podporovat jadernou energetiku, odpovíte ano, neboť rozvoj jaderné energetiky je vám sympatický. Jenomže to neodpovídá na otázku toho nejdůležitějšího, tedy peněz. Můžeme podporovat jadernou energii v tom smyslu, že nebude pro nikoho problém postavit jadernou elektrárnu při splnění zákonných podmínek. A nebo můžeme podporovat jadernou energii tak, že stát vykoupí/vyvlastní pozemky a za peníze daňových poplatníků postaví takovou jadernou elektrárnu, kterou se snad ani nevyplatí provozovat. Je zjevné, že obě situace jsou naprosto odlišné, přesto jsou obě obsaženy v heslu "podporujeme jadernou energii".

Podpora ve smyslu finančního příspěvku z veřejných peněz má dva katastrofické důsledky. Ovlivňuje motivace ve společnosti, způsobuje vychýlení trhů od přirozeného vývoje, které se nakonec projeví jako škodlivé, náprava tohoto stavu však bolí. Nehledě na to, že podpořené projekty stahují volné finanční zdroje z finančních trhů na úkor nedotovaných projektů. Druhý dopad je do státního rozpočtu, kde jsou vytaženy peníze, které mohly být užity účelněji na infrastrukturní stavby, financování zefektivnění státní zprávy, či snížení daní.

Přestože kdesi hluboko uvnitř nás všichni víme, že podpora průmyslu a zemědělství je nesmyslná, protože nemá opodstatnění podporovat neživotaschopné na úkor životaschopného, málokdo si troufne otevřeně vystoupit proti těmto podporám. Naše společnost už je protkána tolika dotacemi, že jsou nedílnou součástí příjmů kdejakých podniků i jednotlivců. Ve svých úvahách potom nesrovnáváme možný stav se stavem spravedlivým, ale pouze s tím současným, ptáme se tedy nikoliv, zda jsme my nebo náš podnik dokázali opravdu vyprodukovat toto bohatství, nýbrž jen, zda budeme mít čisté příjmy vyšší či nižší. Je vůbec možné uniknout tomuto systému, kde každý dotuje každého a pomalu se vytrácí informace o tom, kdo skutečně tvoří hodnoty?

Zrušit ze dne na den všechny dotace nelze, pro trhy by to byl extrémní šok, spojený s restrukturalizacemi, krachy a nárůstem nezaměstnanosti. Vláda, která by tak učinila, by jistě byla za několik desetiletí hodnocena jako ta, která dala základy zdravému hospodářskému růstu, není však příliš pravděpodobné, že by ve zdraví tento šok přežila. Asi jedinou cestou, jak utéci šílenému přerozdělování, je stanovit jakýsi jízdní řád omezování těchto podpor v horizontu 10 let. Pokud budou objemy státních podpor vytrvale klesat k nule, všechny subjekty získají dostatek času na přizpůsobení se nedeformovaným tržním podmínkám. Vyžaduje to však ochotu voličů odolat lákavým heslům politických stran i odolnost samotných politiků vůči lobistům.

Nejefektivnější podpora ekonomiky ze strany státu může být jen a pouze ve smyslu kvalitní a srozumitelné legislativy. Jen je potřeba se na tomto směřování shodnout a nebát se, co tato změna přinese.