Piráti: V čem mají pravdu a proč je (ne)volit

Pirátství bylo a je zvláštní fenomén, lhostejno, zda se jedná o piráty námořní nebo internetové. Obé spojuje vyznávání svobody, nicméně bez respektu ke svobodě druhých, zejména pokud jde o vlastnictví.

Ano, vlastnictví je univerzální institut a je lhostejné, zda se jedná o vlastnictví hmotné nebo duševní. Duševní vlastnictví má však povahu informace a bránit volnému šíření informací znamená konec svobody. Takže připadá vám logický výklad, že lze mít buď duševní vlastnictví, nebo svobodu?

Mě moc logický nepřijde. Vlastnictví je jedním z pilířů svobody jako takové a duševní vlastnictví není výjimkou. A že je dnes prakticky dokonalý přístup k internetu, tedy k informacím, důvodem, proč není možné duševní vlastnictví bránit?

Ideálním případem pro mě nelogické logiky jsou patenty. Pirátskou logikou omezují poznání a patentová ochrana je brzdou rozvoje. Empirický důkaz mluví jinak. Patenty jsou příčinou rychlého rozvoje italských městských států. Patentová ochrana byla prvkem, který tam přitáhl nejvzdělanější mozky tehdejšího světa. Jednak proto, že když na výsledku jeho práce chtěl někdo vydělat, dostal za to zaplaceno, jednak proto, že výsledky bádání byly veřejně přístupné právě skrze patent a tak je bylo možné dále rozvíjet. Tam, kde patentová ochrana nebyla, byla tajemství střežena, ztracena, zapomenuta. Proto nechápu pirátský argument o brzdě pokroku. Patenty jsou naopak jeho zárukou.

Je přece správné, když mám prospěch z toho, že někdo vydělává peníze použitím něčeho, co jsem vytvořil. To je podstata duševního vlastnictví, ale zároveň i svobody informací obsažené v patentech. Nikdo nekupuje zajíce v pytli. Prozkoumám si patent XY, řeknu si, ok, super, to půjde, zaplatím poplatek a využiji to třeba ve výrobě, vydělám na tom. Nebo si řeknu, že je to hloupost, nic nezaplatím, nevyužiji a nazdar. Třeba si to pak přečte někdo jiný a vylepší to tak, že už to bude použitelné.

Dostaneme se k části, kdy za použití naprosto stejné logiky ochrany duševního vlastnictví a souběžně svobodného pohybu informací mám určité sympatie s piráty. A zřejmě v tom nebudu sám. Některé poplatky autorským svazům totiž naprosto vybočují z mé logiky popsané výše. Ale popořádku:

1) Párty s hudební produkcí, veřejné promítání atd. - to je Ok, pořadatel má výnosy díky tomu, že tam pouští písničky, je tedy logické a správné, že za to zaplatí autorům.

2) Televize a rádia v hotelu, autě, služebním autě, hospodě, autobusu atd. - jednoznačně není důvod pro jakoukoliv platbu. Proč? Logika autorského svazu, že byznys těch lidí je podpořen posloucháním autorských děl z televize nebo rozhlasu, by se byla bývala zdála správnou. Jenže je tu střet s tím volným pohybem informace. Rozhlasové a televizní vlny letí vzduchem a jakýkoliv přijímač je může využít kdekoliv, proč by tomu mělo být v komerčních prostorech jinak? A vůbec, čí je to byznys, že to letí vzduchem? Přece té televize a toho rádia. Oni zaplatili za to, aby mohly vysílat autorská díla, díky tomu se na ně lidé budou dívat či je poslouchat a oni na tom vydělají díky vložení reklam. V jejich zájmu je co největší počet diváků/posluchačů. Svazy mají zaplaceno a není důvod platit to samé několikrát. Zatímco argumentace svazů by částečně měla logiku u těch hospod a hotelů, považovat rádio ve služebním autě za veřejnou produkci autorského díla už je naprosto mimo jakýkoliv rozum.

Pozor na rozdíl s hudbou, filmy a knihami, které jsou k dispozici k promítání na hotelu. Zde je autorský poplatek oprávněný, hotel je ten, kdo zpřístupňuje dílo k užití jako součást svého byznysu. Pro televizní a rozhlasové vysílání to ale neplatí, tam ho zpřístupňuje rozhlasová stanice, jejíž vysílání si lze svobodně chytit kdekoliv.

3) Poplatky z pevných disků, prázdných CD, DVD, tiskáren, tonerů - To už je superúchylné. Výše těch poplatků je zanedbatelná a v ceně se ztratí, ale ten princip, že má být předem zpoplatněno cokoliv použitelné k šíření informace, která někdy bývá autorským dílem, je zvrácený.

Souběžnou aplikací zásady svobodného šíření informace a ochrany duševního vlastnictví si lze rozumně poradit s jakýmkoliv případem. Dostáváme se k citlivé otázce sdílení a stahování skrze internet. Těžší oříšek asi nenajdeme, tak pojďme postupně louskat.

Na internet lze cokoliv umístit a cokoliv stáhnout. To je podstata svobodného přístupu k informaci. Vůbec nelze postihnout stahování informací, které jsou volné z podstaty internetu. Na tomto místě je třeba jasně odmítnout veškeré hrátky s omezováním přístupu k serverům, v tom plně souhlasím s piráty.

Dát vládě (nebo nějaké jiné instituci) pod záminkou dětské pornografie nebo autorského zákona možnost jakkoliv filtrovat obsah internetu, je nesmírně nebezpečné. Kdo ovládá informaci, ovládá svět, kdo ovládá internet, ovládá informaci. Příliš moci se dá snadno zneužít. Zde jednoznačně musí být zachována svoboda, stejně jako není možné sledovat každého jednotlivce, pro případ jestli by náhodou někoho nezabil.

Za protiprávně umístěný obsah lze samozřejmě uživatele stíhat, nástrojů je k tomu dostatek. Ale přeci jen je velký rozdíl ve sdílení filmů a hudby na nekomerční bázi a tím, když někdo vypaluje DVD a prodává je na tržišti. Když pominu, že ten druhý má skončit rovnou za mřížemi, pokud navíc pirátské kopie prodává jako pravé, platit licenční poplatky by měl vždy ten, kdo díky dílu vydělává peníze. To je obchodník s hudbou, teoreticky by to mohl být i ten, kterého jsem v předchozí větě poslal do vězení, pokud by měl licenci na šíření hudby od autora a neklamal spotřebitele.

Jak jsou na tom prospěchy nahrávačů a stahovačů? V podstatě nijak, někdo nahrává a stahuje z přesvědčení, někdo, protože nemá na nákupy, někdo prostě proto, že je to nejjednodušší cesta k získání díla. Prospěch zde má server, kde jsou soubory umístěny. Pokud si nechává platit za ukládání nebo stahování, případně je financovaný reklamou, kterou prodává díky přítomnosti nahrávačů a stahovačů, jedná se o byznys, někde má dotyčný subjekt sídlo, platí daně a není důvod, proč by nemohl platit také licenční poplatky.

Část serverů vždy zůstane mimo dosah. Vždy podle této logiky bude existovat download for free, který autory úplně zruinuje. Hloupost. Ani stahování není zadarmo. A autoři, vydavatelé a jejich svazy mohou slušně vydělávat, pokud by věnovali do nových obchodních modelů alespoň tolik energie, jako dnes věnují lobbingu za pronásledování pirátů všeho druhu a omezování internetu.

Cena má čtyři rozměry: Prostor, čas, kvalitu a cenu samotnou. Case study "Chci film":

První rozměr je prostor, tedy kde ten film vezmu? V obchodě, na internetu? Půjdu do kina? Pragmaticky záleží na každém, co preferuje, kino je spojené s určitým zážitkem, návštěva obchodu s méně silným zážitkem, když se chci jenom dívat, internet je nejblíže.

Druhý rozměr je čas, jak rychle film najdu, vyberu, jak moc spěchám na to, abych ho viděl. Stáhnout, vypálit, pustit v televizi? Stáhnout, pustit na počítači? Sledovat online? Jít do půjčovny nebo obchodu? Mám čas a chuť jít do kina?

Třetí rozměr kvalita: Rozlišení vs doba stahování, kvalita zvukové stopy, titulků apod, to je riziko stahování zdarma, kde za to může trvat a výsledek se nedostaví. DVD nelze přehrát na počítači a je to 1:1.

Cena- to už je jednoduché, kolik zaplatím za film.

V každém případě se mé náklady sestávají ze všech 4 rozměrů a to, nakolik si cením svého času a pohodlí, ovlivňuje výslednou volbu. Pokud mi dokáže legální cesta zajistit pohodlnější naplnění mých potřeb, není důvod, abych si ji nevybral. Leč by musela existovat. Asi mě nepřesvědčí, že si mám stáhnout legální produkt, díky své ochraně proti zkopírování mnohonásobně větší co do objemu dat, natož ještě peklo se shozeným operačním systémem (příběh o tragédii ilegalne.cz známe, kdo nezná, vygooglí si).

Nelegální stahování samozřejmě nikdy nezmizí, ale lze ho porazit. Zůstanou kruhy, které za film nikdy nezaplatí, piráti z přesvědčení (těch moc není) a nízkopříjmové skupiny, které mají čas trávit život stahováním a sledováním filmů bez ohledu na kvalitu, jen když nemusí zaplatit. Ty nemá absolutně žádný význam stíhat, protože to nejsou zákazníci, kdyby existoval způsob, jak k nim autorské dílo dostat jedině za peníze, stejně by si ho nekoupili. Jejich pozitivní efekt je v reklamně na autorské dílo, mluví o něm, doporučují ho, nebo před ním varují, ale máloco prodává tak levně a tak dobře jako šeptanda.

Na zbytku se dá vydělat tím, že se jim nabídne lepší servis v přístupu k autorským dílům za rozumnou cenu. Ty, kteří využívají autorská díla ke svému obohacení, lze přinutit k placení licencí nebo sankcí i dnes. Opravdu to poslední, co potřebujeme, je omezování svobodného pohybu informací po internetu a přiznání moci nad internetem jakékoliv autoritě.

Piráti na současné politické moře rozhodně patří, náleží jim poděkování za otevření diskuse o autorském právu a kontrole nad internetem, přesto můj hlas nedostanou. Jednak kvůli značné názorové odlišnosti v jejich TOP tématu, což je jistě poznat z článku, jednak i proto, že je to klasická monotematická strana, která by se o jiná témata snadno rozbila jako loď o útes. Monotematické strany nefungují nikdy, viděli jsme na Zelených. Do voleb jsou potřeba lidé, kteří uřídí veřejné systémy, dovedou je reformovat a dokáží zemi reprezentovat směrem ven. To je základní požadavek, který pro mě Piráti (zatím) nesplňují.

Spinelli Group je iniciativa poslanců EP a občanů EU na podporu federalizace, ke které se můžete připojit:

http://www.spinelligroup.eu/manifesto

Na závěr facebookové stránky, na kterých můžete podpořit jejich myšlenku tlačítkem "to se mi líbí":

http://www.facebook.com/pages/Manifest-skute%C4%8Dn%C3%A9-pravice/129871750428882?sk=infoZde se můžete vyjádřit k tomu, že se pravicová vláda nechová zrovna jako pravicová.

http://www.facebook.com/pages/Vra%C5%A5te-n%C3%A1m-na%C5%A1e-pen%C3%ADze/187121848029500?sk=info Zde je myšlenka, že obce by měly peníze, které možná obdrží z nového RUD, raději rozdat svým občanům, než aby se je naučily utrácet.

http://www.facebook.com/pages/Chceme-vy%C5%A1%C5%A1%C3%AD-rychlostn%C3%AD-limity/145327858865037?sk=info Navýšení obecných rychlostních limitů na dálnici a mimo obec.