Pevně stojím za Václavem Havlem!

Libye přinesla další kolo zápasu mezi dvěma našimi prezidenty, dvěma Václavy. Komu fandím je zřetelné z nadpisu, důležitější je proč.

Nejprve k Libyi samotné. Kaddáfí není Mubarak. Mubarak odstoupil, pokud si měl vybrat mezi krveprolitím a odstoupením, přestože se mu vůbec odstupovat nechtělo, na moc si prostě každý zvykne. Kaddáfí má moc, které se nehodlá vzdát a navíc své syny ve velení armády, má sílu nechat zavraždit vlastní lidi, kterou Mubarak nikdy reálně neměl. A jak řekl, nyní činí. Pokud západ nezasáhne, každý, kdo vystoupil nebo prý vystoupil proti Kaddáfímu, bude zabit. Povstalci mají odhodlání, ale lidé, kteří včera prodávali na tržišti a dnes v ruce poprvé drží samopal, nemají žádnou reálnou šanci proti vycvičené armádě s těžkou technikou a letectvem. Bez pomoci tam všichni umřou.

Kaddáfí vnímá velmi dobře i to, že mezinárodní společenství je akce neschopné, proto bude chtít povstání utopit v krvi co nejrychleji. Jeho armáda se nerozpadne, dokud bude z jejího pohledu pravděpodobné, že Kaddáfího vláda bude pokračovat. Proto tolik té propagandy a informační války, která nám z Evropy může připadat směšná. Ale bez zřetelného signálu, že Kaddáfí skončí, budou jeho vojska věrná, tím více, čím více se jim daří porážet povstalce.

Co bude, když Kaddáfí všechny své odpůrce pozabíjí? Pro Evropu nic? Podáme si s ním ruce, budeme dál kupovat jeho ropu, tvářit se, že se vlastně nic nestalo a V. Klaus přiveze do Libye delegaci českých firem, abychom mohli dělat byznys? Až po čase Kaddáfího opravdu svrhnou, jak se na nás nová vláda bude dívat? Lidé nezapomenou, že jsme přehlédli oběti jejich příbuzných a usmívali se na jejich vraha. Budou k nám mít velkou důvěru, až jim budeme kázat o lidských právech, toleranci a jiných hodnotách, které na jedné straně požadujeme, ale za určitý obnos se z těchto požadavků lze vykoupit.

Kaddáfí v čele Libye není výhodný a co je ještě důležitější, není správné, aby tam setrval. To, čeho si nejvíce vážím na Václavu Havlovi, je právě schopnost postavit se za to, co je správné (i když ne vždy je to "výhodné"). Nedělá složitosti tam kde nejsou, je přímočarý a pojmenovává věci přímo. Prostě Kaddáfí je nebezpečný zločinec a je potřeba mu zabránit v páchání zločinů. Tečka. On je prostě politicky nekorektní. Nebyla to právě politická korektnost, proti čemu brojil V. Klaus a jeho fanoušci?

V. Klaus je politicky korektní až hanba. Jako jediný z prognostického ústavu nepodepsal Několik vět (jaro 1989!!), takže má v opatrnosti jistou tradici. Jak by dopadla Jugoslávie, kdyby bylo podle něj a na Miloševiče bychom dělali jen "tytyty"? Pacifisté a humanisté by si měli uvědomit, že síla je nezbytnou podmínkou k zachování míru a k záchraně lidských životů, zastánci státní suverenity pak, že žádný stát není suverénní úplně a některá rozhodnutí jsou mu zapovězena.

Samotnou kapitolou je pak renomé našich dvou Václavů ve světě. Zde V. Klaus dramaticky prohrává a je otázkou, proč se mu za celé jeho prezidentování nikdy nedostalo oficiálního přijetí ve Spojených státech. Když se nám nedostávalo amerického velvyslance, ukázalo se, že ten poslední dostával velice podivné nabídky od našich vysokých státních úředníků. Proč nemají Američané rádi V. Klause se dozvíme nejspíš až po konci jeho volebního období. To zas bude...

Je třeba krizi v Libyi rázně ukončit vojenskou intervencí a Kaddáfího postavit před soud za válečné zločiny dříve, než přibudou další oběti. Svoboda musí zvítězit nad útlakem, pravda a láska nad lží a nenávistí, V. Havel nad V. Klausem.